Janine’s POV
Vánoční prázniny nastaly a téměř celá škola odjela domů k rodinám.My se Sonnym jsme zůstali ve škole.Oba nás u našich nevlastních rodičů nečkalo nic o co bychom stáli a tak jsme raději se rozhodli trávit svátky spolu.Co může být hezčí než být spolu od rána do večera a nemuset se učit?
Pan profesor Marlow je už oficialně pohřešovaný a nikdo nemá ani páru kde je.Což je další záhada na kterou je nutno přijít.
Leželi jsme v posteli a já poslouchala tlukot jeho srdce. (btw sou oblečený a nic se nedělo!!
prasata!! ) Sonny se probíral s mými vlasy a pohrával si s moji rukou.Zajímalo by mě na co myslí....
„Tykvičko na co myslíš?“ zahuhlala jsem někam do jeho hrudi.
„Myslím na to, co bych bez tebe dělal.....“ odpověděl a tak směšně mu vibroval hlas v hrudi.Usmála jsem se a zvedla hlavu tak, abych na něj viděla.
„Nejspíš bys byl lední medvěd a měl plnou skrýš morčat!“ pronesla jsem.Zasmál se tím svým zvonivým smíchem a jeho oči se zúžily, tak jako vždycky když se směje.Moc ráda jsem se koukala na to jak se směje a ještě víc, když jsem ho rozesmála já.
„Ne nejspíš bych byl moc opuštěný rajčátko...“ řekl trochu vážněji a já ho obdarovala krátkým polibkem.
„Já taky....ale ted‘ jsi jediný na tomhle světě koho mám...“ zašeptala jsem a dívala se do těch jeho úžasných temných očí.Opět jsem ho políbila a užívala si jeho jemných rtů.V jeho pevném objetí jsem se cítila nejkrásněji a nejbezpečněji na celičkém světě.
Sonny’s POV
„Veselééé Vánocéééé lentilkoooo!!!!!“ někdo zakřičel a hupsnul přímo na ubohého spícího mě!
„Aaaah Janineee!!Kolik je hodin?!?“ rozespale jsem se zeptal a snažil se dostat z bolestivého chvatu do jakého mě dostala.
„Nevím a je mi to jedno!!“ stále úplně eufocká hopsala na mé posteli. „No tááák chci aby sis rozbalil můj dárek!!“
„Uff myško všechno pro tebe..jen prosím tě ze mě slez!“ zatvářila se trochu zklamaně, ale vyhověla mému přání.Ještěže ostatní kluci byli všichni pryč, jinak by nám dali co proto za takový randál po ránu.
„Tak a kde je teda ten tvůj dárek?“ obličej ji opět svitl jak malému dítěti.
„Hledej šmudlo!“ a vyplázla na mě jazyk.Vstal jsem a šel ji zlochtat.To má za to probuzení.Ona vždycky tak pekně pištěla 
.
Pak jsem strávil asi hodinu hledání po intru s Jan v patách a jejím „Samá voda a přihořívá“.Nakonec to bylo schované na dívčím záchodě tam jak jsme kdysi batikovali.Byl to panáček kterého ušila z těch našich nepovedených batikovaných triček a nazvala ho pan Piddles.
„Když s tebou nebudu moct být já, tak s tebou bude pan Piddles!Ale doufám, že to nebude moc často!“ prohlásila jako na vysvětlenou.Moc se mi ten dárek líbil protože...prostě byl od ní a byl z lásky.
„Taky pro tebe něco mám..“ řekl jsem a nevím proč jsem se začervenal.
„Cocococococococoooo????“ nadšeně poskakovala.A já se jí musel smát.
„No to ti ted‘ nepovim ale dozvíš se to včas!Ted‘ se jdu oblíknout...“ ano ještě stále jsem byl ve svém pyžamu s lodičkama
Janine’s POV
„Janine....Veselé Vánoce..“ řekl trochu rudý Sonny a podal mi zabalený dárek v počmáraném papíře.Zřejmě ho pokreslil sám, aby vypadal vánočně.Nedočkavě jsem to rozbalila a zírala na to jak spadlá z višně.Byla to kostka složená z mnohých barevných kostiček.
„Co to je???“ vykuleně jsem se ho zeptala
„To je Rubiccova kostka....musis otáčením složit všechny stěny do stejných barev...víš jsem si říkal, že když tě baví ty hlavolamy...“ nervóně se podrbal ve vlasech.
„Líbí?“ nejistě špitl.Místo odpovědi jsem na něj skočila a povalila ho na zem.Chvíli jsme se prali, ale stejně skončili v křečích smíchu.
„Líbí je slabý slovo...děkujuuuuu“ a vlepila mu pusu.Juhuuuu ted‘ budu mít tak půl roku co dělat.
Tohle byly rozhodně nejlepší Vánoce v mym životě, protože mě někdo
konečně mel doopravdy rád.A to byl nejlepší dárek jaký jsem si mohla
přát.
Vánoční prázniny nastaly a téměř celá škola odjela domů k rodinám.My se Sonnym jsme zůstali ve škole.Oba nás u našich nevlastních rodičů nečkalo nic o co bychom stáli a tak jsme raději se rozhodli trávit svátky spolu.Co může být hezčí než být spolu od rána do večera a nemuset se učit?
Pan profesor Marlow je už oficialně pohřešovaný a nikdo nemá ani páru kde je.Což je další záhada na kterou je nutno přijít.
Leželi jsme v posteli a já poslouchala tlukot jeho srdce. (btw sou oblečený a nic se nedělo!!
prasata!! ) Sonny se probíral s mými vlasy a pohrával si s moji rukou.Zajímalo by mě na co myslí....
„Tykvičko na co myslíš?“ zahuhlala jsem někam do jeho hrudi.
„Myslím na to, co bych bez tebe dělal.....“ odpověděl a tak směšně mu vibroval hlas v hrudi.Usmála jsem se a zvedla hlavu tak, abych na něj viděla.
„Nejspíš bys byl lední medvěd a měl plnou skrýš morčat!“ pronesla jsem.Zasmál se tím svým zvonivým smíchem a jeho oči se zúžily, tak jako vždycky když se směje.Moc ráda jsem se koukala na to jak se směje a ještě víc, když jsem ho rozesmála já.
„Ne nejspíš bych byl moc opuštěný rajčátko...“ řekl trochu vážněji a já ho obdarovala krátkým polibkem.
„Já taky....ale ted‘ jsi jediný na tomhle světě koho mám...“ zašeptala jsem a dívala se do těch jeho úžasných temných očí.Opět jsem ho políbila a užívala si jeho jemných rtů.V jeho pevném objetí jsem se cítila nejkrásněji a nejbezpečněji na celičkém světě.
Sonny’s POV
„Veselééé Vánocéééé lentilkoooo!!!!!“ někdo zakřičel a hupsnul přímo na ubohého spícího mě!
„Aaaah Janineee!!Kolik je hodin?!?“ rozespale jsem se zeptal a snažil se dostat z bolestivého chvatu do jakého mě dostala.
„Nevím a je mi to jedno!!“ stále úplně eufocká hopsala na mé posteli. „No tááák chci aby sis rozbalil můj dárek!!“
„Uff myško všechno pro tebe..jen prosím tě ze mě slez!“ zatvářila se trochu zklamaně, ale vyhověla mému přání.Ještěže ostatní kluci byli všichni pryč, jinak by nám dali co proto za takový randál po ránu.
„Tak a kde je teda ten tvůj dárek?“ obličej ji opět svitl jak malému dítěti.
„Hledej šmudlo!“ a vyplázla na mě jazyk.Vstal jsem a šel ji zlochtat.To má za to probuzení.Ona vždycky tak pekně pištěla
.
Pak jsem strávil asi hodinu hledání po intru s Jan v patách a jejím „Samá voda a přihořívá“.Nakonec to bylo schované na dívčím záchodě tam jak jsme kdysi batikovali.Byl to panáček kterého ušila z těch našich nepovedených batikovaných triček a nazvala ho pan Piddles.
„Když s tebou nebudu moct být já, tak s tebou bude pan Piddles!Ale doufám, že to nebude moc často!“ prohlásila jako na vysvětlenou.Moc se mi ten dárek líbil protože...prostě byl od ní a byl z lásky.
„Taky pro tebe něco mám..“ řekl jsem a nevím proč jsem se začervenal.
„Cocococococococoooo????“ nadšeně poskakovala.A já se jí musel smát.
„No to ti ted‘ nepovim
ale dozvíš se to včas!Ted‘ se jdu oblíknout...“ ano ještě stále jsem byl ve svém pyžamu s lodičkama
Janine’s POV
„Janine....Veselé Vánoce..“ řekl trochu rudý Sonny a podal mi zabalený dárek v počmáraném papíře.Zřejmě ho pokreslil sám, aby vypadal vánočně.Nedočkavě jsem to rozbalila a zírala na to jak spadlá z višně.Byla to kostka složená z mnohých barevných kostiček.
„Co to je???“ vykuleně jsem se ho zeptala
„To je Rubiccova kostka....musis otáčením složit všechny stěny do stejných barev...víš jsem si říkal, že když tě baví ty hlavolamy...“ nervóně se podrbal ve vlasech.
„Líbí?“ nejistě špitl.Místo odpovědi jsem na něj skočila a povalila ho na zem.Chvíli jsme se prali, ale stejně skončili v křečích smíchu.
„Líbí je slabý slovo...děkujuuuuu“ a vlepila mu pusu.Juhuuuu ted‘ budu mít tak půl roku co dělat.
Tohle byly rozhodně nejlepší Vánoce v mym životě, protože mě někdo
konečně mel doopravdy rád.A to byl nejlepší dárek jaký jsem si mohla
přát.
Komentáře
Přehled komentářů
Ach, jak ráda bych už měla Vánoce....teď je jaro a pořád prší:(a to mají být za chvilku prázdniny:(aspoň že Sonny a Janine se mají dobře:-)
A samozřejmě čekám na pokráčko :-D
(L&S, 8. 11. 2007 18:11)
Júú,mi to připomělo,že vánoce jsou za dveřmi :-)
Dost mi vrtá hlavou,kam se poděl ten učitel? To má někdo štěstí...
....
(Nicola, 28. 6. 2009 15:43)