Janine’s POV
Listí na stromech už opadalo a vítr byl tak chladný, že člověk mohl cítit jak mu profukuje veškeré oblečení.Často pršelo a my jsme se Sonnym už nemohli tak často k našemu stromu.Schovávali jsme se ted‘ často v jednom z výklenků školy.Ale když nám byla opravdu zima, tak jsme trávili čas na chodbách.Naštěstí byla ta škola tak velká, že se dalo najít spousta míst, kde nebylo tolik lidí.
„Šmoulo?“ zeptala jsem se ho, když se zrovna snažil vytahnout ježka z klece. (jako ten hlavolam myslim
)Začala jsem mu říkat Šmoula, protože hodně často nosil modrou.Hodila se k němu...no a prostě to byl šmoula!
„Mhm?“ nespouštěl oči z ježka.
„Vyprávěj mi zase nějakou pohádkuuuu...prosíím...“ žadonila jsem.Byla zrovna angličtina a já se strašně nudila.Profesorka byla nekonfliktní a tak jsme se Sonnym seděli o těhle hodinách spolu a většinu času blbli a kecali.
„Jan...ted‘?!...ach jooo...ale já musím vyndat toho ježka...“ urputně ho rval z klece a nadával mu do všelijakých jmen.Obrátila jsem oči v sloup a vtrhla mu hlavolam z ruky.Jedním jednoduchým pohybem ježka vyndala a s vyzubeným výrazem mu ho podala.Zíral na me s otevřenou pusou a pak přihmouřil oči a otočil se jakože ke mě zády.No jo, zase dělá uraženýho....Štípla jsem ho do boku a on nadskočil a zaječel jak holka.Samozřejmě si to nenchal líbit a snažil se mi to oplatit, ale já se nenechala.Nakonec se strhla bitka kdo z koho.
„Lovegoodová!Moore!Přestaňte!!“ okřila nás profesorka.Přestali jsme.Pak mě ale stejně v tu nestřeženou chvíli štípl.Já ho kopla do nohy.....a takhle to pokračovalo celou hodinu.
Odpoledne jsem byla sama a přišlo mi to nějak divné.Najednou jsem si uvědomila jak moc se můj život změnil od doby, co znám Sonnyho.Trávili jsme spolu každý den.Celé víkendy a odpoledne...vlastně i večery a rána....a zbývá i něco jiného?!
Já která jsem bývala dřív permanentně uzavřená do svého světa, kam jsem
nikoho ani za nic nepouštěla.Ted‘ jsem se smála jeho vtipům a kouskům.A
nikdy jsem nikomu nevyprávěla svoje příběhy, protože to jednoduše
nikoho nezajímalo.Ale ted‘?....mohli jsme vydržet sedět do noci na
posledním patře a já vyprávěla o vílách a skřítcích, kteří žijí údajně
v této škole a každému jsem vymýšlela vlastní účel a místo kde bydlí.A
Sonny tam se mnou seděl a poslouchal mě a občas mě doplňoval.Nedokázala
jsem pochopit jak to udělal, ale byl ted‘ mojí součástí...mým druhým
světem v mém světě.
Koukala jsem, že venku vysvitlo sluníčko a tak jsem se bez prodlení vydala ven.Nemůžu přece nechat slunce utýct, když už ho pomalu celou zimu neuvidim.Bylo mi naprosto jasný, že najdu Sonnyho pod naším stromem....to je zajímavý..ja už dokonce vím i na co bude myslet.....brr!
Byla jsem už skoro na místě, když mě něco donutilo zpomalit krok.Někdo hrál na kytaru pod naším stromem.Byl to Sonny...nevěděla jsem, že umí hrát...a dokonce moc hezky...ale pak začal zpívat.....chtěla jsem se začít smát, protože mě to přišlo vždycky vtipný, ale tentokrát mi úsměv spadl a já jen stála a poslouchala..
„Hiding behind the shadows
I'll be waiting in the dark
to drive this blade straight through your heart
I'll drag your body to the car
as blood races down my arm
I think everyone will wonder where you are (tonight)
I'll hide you in my walls
your body will never be found
I'll wear your skin as a suit
Pretend to be you, your friends will like you more than they used to
Dear diary my teen angst bullshit has a body count (count)
I believe it's 6 going on 7 now (7 now)
I've been dreaming about you
in a pool of your own blood
with your eyes gouged out
by the work of my thumbs
the scent of your insides
from under the floorboards
the perfect perfume
for settling a score.
I'll hide you in my walls
your body will never be found
I'll wear your skin as a suit
Pretend to be you, your friends will like you more than they used to
Pretend to be you, your friends will like you more than they used to“
Když skončil, stála jsem před ním a pozorovala ho.Měl zavřené oči a hlavu skloněnou do země.
Věděl, že tam jsem nebo ne?
Věděl, že naprosto uchvátil moji mysl?
Věděl, že jsem se do něj právě naprosto zamilovala?...
Otevřel oči a podíval se na mě.Slunce prozařovalo jejich krásnou hnědou barvu a vypadaly trochu jako zlaté.Oba jsme mlčeli, ale oba jsme taky věděli, že se něco změnilo.
Listí na stromech už opadalo a vítr byl tak chladný, že člověk mohl cítit jak mu profukuje veškeré oblečení.Často pršelo a my jsme se Sonnym už nemohli tak často k našemu stromu.Schovávali jsme se ted‘ často v jednom z výklenků školy.Ale když nám byla opravdu zima, tak jsme trávili čas na chodbách.Naštěstí byla ta škola tak velká, že se dalo najít spousta míst, kde nebylo tolik lidí.
„Šmoulo?“ zeptala jsem se ho, když se zrovna snažil vytahnout ježka z klece. (jako ten hlavolam myslim
)Začala jsem mu říkat Šmoula, protože hodně často nosil modrou.Hodila se k němu...no a prostě to byl šmoula!
„Mhm?“ nespouštěl oči z ježka.
„Vyprávěj mi zase nějakou pohádkuuuu...prosíím...“ žadonila jsem.Byla zrovna angličtina a já se strašně nudila.Profesorka byla nekonfliktní a tak jsme se Sonnym seděli o těhle hodinách spolu a většinu času blbli a kecali.
„Jan...ted‘?!...ach jooo...ale já musím vyndat toho ježka...“ urputně ho rval z klece a nadával mu do všelijakých jmen.Obrátila jsem oči v sloup a vtrhla mu hlavolam z ruky.Jedním jednoduchým pohybem ježka vyndala a s vyzubeným výrazem mu ho podala.Zíral na me s otevřenou pusou a pak přihmouřil oči a otočil se jakože ke mě zády.No jo, zase dělá uraženýho....Štípla jsem ho do boku a on nadskočil a zaječel jak holka.Samozřejmě si to nenchal líbit a snažil se mi to oplatit, ale já se nenechala.Nakonec se strhla bitka kdo z koho.
„Lovegoodová!Moore!Přestaňte!!“ okřila nás profesorka.Přestali jsme.Pak mě ale stejně v tu nestřeženou chvíli štípl.Já ho kopla do nohy.....a takhle to pokračovalo celou hodinu.
Odpoledne jsem byla sama a přišlo mi to nějak divné.Najednou jsem si uvědomila jak moc se můj život změnil od doby, co znám Sonnyho.Trávili jsme spolu každý den.Celé víkendy a odpoledne...vlastně i večery a rána....a zbývá i něco jiného?!
Já která jsem bývala dřív permanentně uzavřená do svého světa, kam jsem
nikoho ani za nic nepouštěla.Ted‘ jsem se smála jeho vtipům a kouskům.A
nikdy jsem nikomu nevyprávěla svoje příběhy, protože to jednoduše
nikoho nezajímalo.Ale ted‘?....mohli jsme vydržet sedět do noci na
posledním patře a já vyprávěla o vílách a skřítcích, kteří žijí údajně
v této škole a každému jsem vymýšlela vlastní účel a místo kde bydlí.A
Sonny tam se mnou seděl a poslouchal mě a občas mě doplňoval.Nedokázala
jsem pochopit jak to udělal, ale byl ted‘ mojí součástí...mým druhým
světem v mém světě.
Koukala jsem, že venku vysvitlo sluníčko a tak jsem se bez prodlení vydala ven.Nemůžu přece nechat slunce utýct, když už ho pomalu celou zimu neuvidim.Bylo mi naprosto jasný, že najdu Sonnyho pod naším stromem....to je zajímavý..ja už dokonce vím i na co bude myslet.....brr!
Byla jsem už skoro na místě, když mě něco donutilo zpomalit krok.Někdo hrál na kytaru pod naším stromem.Byl to Sonny...nevěděla jsem, že umí hrát...a dokonce moc hezky...ale pak začal zpívat.....chtěla jsem se začít smát, protože mě to přišlo vždycky vtipný, ale tentokrát mi úsměv spadl a já jen stála a poslouchala..
„Hiding behind the shadows
I'll be waiting in the dark
to drive this blade straight through your heart
I'll drag your body to the car
as blood races down my arm
I think everyone will wonder where you are (tonight)
I'll hide you in my walls
your body will never be found
I'll wear your skin as a suit
Pretend to be you, your friends will like you more than they used to
Dear diary my teen angst bullshit has a body count (count)
I believe it's 6 going on 7 now (7 now)
I've been dreaming about you
in a pool of your own blood
with your eyes gouged out
by the work of my thumbs
the scent of your insides
from under the floorboards
the perfect perfume
for settling a score.
I'll hide you in my walls
your body will never be found
I'll wear your skin as a suit
Pretend to be you, your friends will like you more than they used to
Pretend to be you, your friends will like you more than they used to“
Když skončil, stála jsem před ním a pozorovala ho.Měl zavřené oči a hlavu skloněnou do země.
Věděl, že tam jsem nebo ne?
Věděl, že naprosto uchvátil moji mysl?
Věděl, že jsem se do něj právě naprosto zamilovala?...
Otevřel oči a podíval se na mě.Slunce prozařovalo jejich krásnou hnědou barvu a vypadaly trochu jako zlaté.Oba jsme mlčeli, ale oba jsme taky věděli, že se něco změnilo.
Komentáře
Přehled komentářů
Úžasnej díl, stejně jako ostatní...a to Ride The Wings Of Pestilence v tom..dokonalý
Prostě perfektní pokračko :-)
(L&S, 26. 10. 2007 14:16)Tahle story mě baví čím dál víc,je to fakt super :-)
pochvala
(xoxo.j, 25. 10. 2007 21:21)
uplne super fakt moc dobry pises krasne ..nemuzes prosim pokracovat i v ostatnich povidkach.?:)
....
(Nicola, 28. 6. 2009 15:12)