Sonny’s POV
Janine...Janine.....Janine......Janine....Janine Lovegoodová.......lalalaaaa Janine....ehm....zeměpis a horniny....sešit.....Janine vlasy....máme prvohory a druhohory....Janine si hraje s pramínkem svých vlasů a dívá se z okna....a ted‘ kašlu na to co jsem psal, protože vůbec už nevim o co kráčí.
„Pane Moore mohl byste mi zopakovat rozdělení úrodných půd??“ sakra!!!!Jsem nahranej!
„Ehm..no..“ oskašlal jsem si a nastalo ve třídě ticho.
„No tak vidím, že jste opět mimo...někdo jiný???Pane Lazzara??...No jo vy jste ještě víc mimo než pan Moore..typické!Je někdo v této třídě....“ pokračovala učitelka s proslovem, ale já už ji opět neposlouchal, protože se na mě Janine usmála a asi i trochu zrudla....ne to si zase jenom moje velká fantazie pohrává s realitou.Obrátil jsem oči do sešitu a zjistila ze za každým druhým slovem měho zápisu je napsáno „Janine“...no fajn tak ze zemáku už mám předem za pět.Ještěže s ní nemám společné všechny předměty.
O přestávce se ke mě Janine připojila a šli jsme zase pod náš strom.Ano, ted‘ už je náš....s mým laskavým svolením už ho se mnou může sdílet.
Poslední dva týdny jsem s ní ted‘ trávil většinu svého času.Cítil jsem
se s ní nějak svobodně a sám sebou.Hlavně jsem měl pocit, že mi
rozumí...třeba taky protože jsem si připadal tak sám...skoro jako
sirotek...skoro jako Janine.Nedovedl jsem pochopit jak dokázala
vyrůstat prakticky sama a strašně jsem ji za to obdivoval.Ale na svoje
rodiče jsem byl stále naštvaný...možná už jenom z principu.
„Hej Sonny...jsi dneska nějaký zamyšlený...je pátek co budeme dělat??“ houkla na mě Janine zepředu, protože jsem se nějak loudal.V odpověd‘ jsem pokrčil rameny.Byl jsem nějak smutný...zase na mě padly všechny ty myšlenky.Připadal jsem si malý a bezvýznamný.A taky jsem nechápal ani sám sebe....
„HEJ SONNY NEPŘEMEJŠLEJ!!!“ mrskla po mě jabkem a trefila mě do ramene.Spadl jsem na záda a začal se strašně svíjet a kňourat jako bych byl v posledním tažení.Samozřejmě, že to sežrala i s navijákem
a hned ke mě přihopsala s vyděšeným výrazem.
„Ach co jsem to udělala??!Já jsem udělala jablečnou vraždu!!Zabila jsem jablkem člověka!!“ naříkala a nevšimla si, že jsem přestal kňourat.Využil jsem toho a začal ji lehtat.Vykřikla šokem a začala kolem sebe kopat a křičet.Já nepřestával a jezdil jí prsty po žebrech a břiše.Byla tak hubená, že jsem cítil její kosti.Nedovedla se ani bránit od smíchu, tak jsem ji nechal.To není taková sranda, když to neřve a nekope....
Ležela a rozdýchávala to a já měl najednou strašnou chut‘ jí dát pusu.Ne Sonny!!Co by si o tobě pomyslela!Určitě by se na tebe ani nepodívala!Jsi ošklivý a nemotorný...takový by se nikomu jako je ona nelíbil.Ona určitě chce nějakého prince z pohádky.....asi bych se měl nenápadně někdy zeptat.
Odpolední vyučováno uteklo jako nic a já ještě pořád nevěděl co s večerem.Chtěl jsem ho strávit s Janine, ale nějak jsem nevěděl co bychom dělali.Šel jsem zrovna chodbou, když mi zazvonil mobil...neviditelné číslo?To může být jedině Janine
„Sonny..“ řekl jsem
„Aaaaaaaaaaaaaaaaaa“ ozval se ze sluchátka skřípavý zvuk jako když vržou dveře.Protočil jsem oči v sloup...jistě kdo jiný než Janine.
„Ehm...co tentokrát tajemný hlase?“
„Tady je Samara a ty v 3:15 zemřeš!“ řekla tajemným tónem.Musel jsem se držet abych nevybuchl smíchy.
„Ach bože!!Já se na toho Vymítače neměl dívat!!“ zaječel jsem naoko vyděšeně.
„Zahrajeme si takovou hru, žít nebo umřít, vyber si....“
“Dávej si na mě pozor..já jsem Moore, Sonny Moore...ty malá děvko!“ ( ) To už jsme oba vybuchli smíchy.
„Tak v kolik kde co jak???“ vytasil jsem na ni.
„V 6 v dívčí koupelně na druhém patře s sebou trička nebo mikiny nebo obojí a nech se překvapit.“ a zavěsila.Ještě jsem se uchechtl a zamířil si to do pokoje.
„Jan?“ zeptal jsem se a vytáhl svoje tričko ze Sava a změřil ho kritickým pohledem.Vypadalo jako poblitej hadr na podlahu.
„Sonny?“ zeptala se během toho, co si asi potřetí četla obal Sava.
„Ehm....pře-přemýšlela si někdy o tom jakého bys chtěla kluka??“ srdce mi bušilo jako zběsilé.
„Hmmm...asi Malý princ a masový vrah v jednom...nevím..proč??“ řekla nepřítomně a stále přemýšlela proč se nepovedl cílený efekt trička.
„No já jen tak...a jak by měl vypadat??“ pokračoval jsem ve výslechu a doufal, že mě neprokoukne.
„Masový vrah vypadá jako každý jiný...takže asi na tom nezáleží...“ vzdala zkoumání návodu k použití a namočila růkáv svojí mikiny do lavoru.Povzdechl jsem si...nebyl jsem z toho moc moudrý.Takže jsem večer odcházel se zničenýma tričkama a dost zmatenejma pocitama.
Janine...Janine.....Janine......Janine....Janine Lovegoodová.......lalalaaaa Janine....ehm....zeměpis a horniny....sešit.....Janine vlasy....máme prvohory a druhohory....Janine si hraje s pramínkem svých vlasů a dívá se z okna....a ted‘ kašlu na to co jsem psal, protože vůbec už nevim o co kráčí.
„Pane Moore mohl byste mi zopakovat rozdělení úrodných půd??“ sakra!!!!Jsem nahranej!
„Ehm..no..“ oskašlal jsem si a nastalo ve třídě ticho.
„No tak vidím, že jste opět mimo...někdo jiný???Pane Lazzara??...No jo vy jste ještě víc mimo než pan Moore..typické!Je někdo v této třídě....“ pokračovala učitelka s proslovem, ale já už ji opět neposlouchal, protože se na mě Janine usmála a asi i trochu zrudla....ne to si zase jenom moje velká fantazie pohrává s realitou.Obrátil jsem oči do sešitu a zjistila ze za každým druhým slovem měho zápisu je napsáno „Janine“...no fajn tak ze zemáku už mám předem za pět.Ještěže s ní nemám společné všechny předměty.
O přestávce se ke mě Janine připojila a šli jsme zase pod náš strom.Ano, ted‘ už je náš....s mým laskavým svolením už ho se mnou může sdílet.
Poslední dva týdny jsem s ní ted‘ trávil většinu svého času.Cítil jsem
se s ní nějak svobodně a sám sebou.Hlavně jsem měl pocit, že mi
rozumí...třeba taky protože jsem si připadal tak sám...skoro jako
sirotek...skoro jako Janine.Nedovedl jsem pochopit jak dokázala
vyrůstat prakticky sama a strašně jsem ji za to obdivoval.Ale na svoje
rodiče jsem byl stále naštvaný...možná už jenom z principu.
„Hej Sonny...jsi dneska nějaký zamyšlený...je pátek co budeme dělat??“ houkla na mě Janine zepředu, protože jsem se nějak loudal.V odpověd‘ jsem pokrčil rameny.Byl jsem nějak smutný...zase na mě padly všechny ty myšlenky.Připadal jsem si malý a bezvýznamný.A taky jsem nechápal ani sám sebe....
„HEJ SONNY NEPŘEMEJŠLEJ!!!“ mrskla po mě jabkem a trefila mě do ramene.Spadl jsem na záda a začal se strašně svíjet a kňourat jako bych byl v posledním tažení.Samozřejmě, že to sežrala i s navijákem
a hned ke mě přihopsala s vyděšeným výrazem.
„Ach co jsem to udělala??!Já jsem udělala jablečnou vraždu!!Zabila jsem jablkem člověka!!“ naříkala a nevšimla si, že jsem přestal kňourat.Využil jsem toho a začal ji lehtat.Vykřikla šokem a začala kolem sebe kopat a křičet.Já nepřestával a jezdil jí prsty po žebrech a břiše.Byla tak hubená, že jsem cítil její kosti.Nedovedla se ani bránit od smíchu, tak jsem ji nechal.To není taková sranda, když to neřve a nekope....
Ležela a rozdýchávala to a já měl najednou strašnou chut‘ jí dát pusu.Ne Sonny!!Co by si o tobě pomyslela!Určitě by se na tebe ani nepodívala!Jsi ošklivý a nemotorný...takový by se nikomu jako je ona nelíbil.Ona určitě chce nějakého prince z pohádky.....asi bych se měl nenápadně někdy zeptat.
Odpolední vyučováno uteklo jako nic a já ještě pořád nevěděl co s večerem.Chtěl jsem ho strávit s Janine, ale nějak jsem nevěděl co bychom dělali.Šel jsem zrovna chodbou, když mi zazvonil mobil...neviditelné číslo?To může být jedině Janine
„Sonny..“ řekl jsem
„Aaaaaaaaaaaaaaaaaa“ ozval se ze sluchátka skřípavý zvuk jako když vržou dveře.Protočil jsem oči v sloup...jistě kdo jiný než Janine.
„Ehm...co tentokrát tajemný hlase?“
„Tady je Samara a ty v 3:15 zemřeš!“ řekla tajemným tónem.Musel jsem se držet abych nevybuchl smíchy.
„Ach bože!!Já se na toho Vymítače neměl dívat!!“ zaječel jsem naoko vyděšeně.
„Zahrajeme si takovou hru, žít nebo umřít, vyber si....“
“Dávej si na mě pozor..já jsem Moore, Sonny Moore...ty malá děvko!“ (
) To už jsme oba vybuchli smíchy.
„Tak v kolik kde co jak???“ vytasil jsem na ni.
„V 6 v dívčí koupelně na druhém patře s sebou trička nebo mikiny nebo obojí a nech se překvapit.“ a zavěsila.Ještě jsem se uchechtl a zamířil si to do pokoje.
„Jan?“ zeptal jsem se a vytáhl svoje tričko ze Sava a změřil ho kritickým pohledem.Vypadalo jako poblitej hadr na podlahu.
„Sonny?“ zeptala se během toho, co si asi potřetí četla obal Sava.
„Ehm....pře-přemýšlela si někdy o tom jakého bys chtěla kluka??“ srdce mi bušilo jako zběsilé.
„Hmmm...asi Malý princ a masový vrah v jednom...nevím..proč??“ řekla nepřítomně a stále přemýšlela proč se nepovedl cílený efekt trička.
„No já jen tak...a jak by měl vypadat??“ pokračoval jsem ve výslechu a doufal, že mě neprokoukne.
„Masový vrah vypadá jako každý jiný...takže asi na tom nezáleží...“ vzdala zkoumání návodu k použití a namočila růkáv svojí mikiny do lavoru.Povzdechl jsem si...nebyl jsem z toho moc moudrý.Takže jsem večer odcházel se zničenýma tričkama a dost zmatenejma pocitama.
:-D
(L&S, 26. 10. 2007 10:32)