Sonny
Nemohl jsem spát.Ležel jslem naproti Jan a nemohl se na ni vynadívat.Byla pohublejší a vlasy měla modré.Spala tak klidně a já se jí měl chut‘ dotknout.Jako když vidíte čerstvě napadaný sníh a máte nutkání v něm udělat stopy.Opatrně jsem jí dal vlasy za ucho a opět pokračoval v jejím pozorování.Prožili jsme spolu toho tolik, ale nikdy nás to nedokázalo rozdělit.Spolužáci v Kinderfieldu nýs měli vždycky za ten páreček podivínů...nikdy mi nebylo jasné proč, ale brali nás, tak jsem to neřešil.Byli tam divnější lidi...Vzpomínky na ty časy mi přinesly úsměv.
Být zpátky bylo jako se probudit ze zlého snu.Utekl jsem Enmě Ai...ano, je to tak utekl jsem pomocí lsti.Předstíral jsem, že nad mým srdcem zvítězila a že má to co chce.Jakmile si tím byla jistá, už mě nedržela ve vězení.Pak už nebylo těžké se dostat pryč.Sice to bylo jen o chlup, ale podařilo se mi to.Ted‘ už jen musím zjistit co tohle všechno způsobilo.
Janine mě vytrhla z mých úvah, protože se zavrtěla a přetočila se na záda.Sledoval jsem její profil a pak moje oči sjely níž.Klidně oddechovala a její hrud‘ se zvedala a klesala v pravidelném rytmu.Její dokonalé tvary mě někdy doháněly k šílenství.Přisunul jsem se k ní blíž a přitáhnul si jí víc k sobě.Instinktivně se ke mě otočila a položila mi ruku a hlavu na hrudník.Propletl jsem svoje prsty s jejími a zabořil obličej do jejích voňavých vlasů.Kdykoliv jsem ucítil tu jasmínovou vůni, tak jsem věděl, že je někde nablízku.Uklidňoval mě ten pocit.Jsou věci, které vím jen já a podle kterých ji poznám a to Enma Ai nemohla nikdy vědět...proto se jí nikdy nepodařilo mě zmást.Nemohla mě líbat jako Janine, držet mě za ruku jako ona nebo obejmout mě....i kdyby vypadala nastokrát jako ona nebo měla její hlas.To jak se na mě Jan dívá a ten lehký úsměv na jejích rtech...to vždycky vím, že jí napadla nová přezdívka a jen čeká na příležitost ji použít.Znal jsem každičkou její část a nebyl by pro mě problém rozpoznat ji mezi tisíci jejích dvojnic....pche žídnej Jiřík ze zlatovlásky na mě nemá!!
....uchechtl jsem se tichoučče.
„Mmm..copak?“ zamumlala rozespale Janine
„To nic spinkej dál vafličko..“ zašeptal jsem.Chvíli bylo ticho a pak se najednou posadila a mžourala na mě ve tmě.Trochu překvapeně jsem na ni koukal.
„Já nechci spát už...chci se s tebou milovat.“ po tváři se mi rozlil široký úsměv.V mžiku ze sebe svlíkla noční košili a posadila se na mě obkročmo.Očividně byla ještě rozespalá, ale to jí nebránilo v tom, aby se na mě vrhla.Pořád jsem z obličeje nemohl shodit ten dementní úsměv....no a jak Janine řekla, tak jsme i udělali.
Janine
Rozčepýřená černá hříva a proužkované trenky.Sonny stál u kuchyňské linky a něco tam vyráběl.Slyšela jsem ho ještě ze shora, protože si u toho zpíval písničku z Lvího krále.Opřela jsem se o rám dveří a chvíli ho pozorovala jak u toho kroutí zadkem.Přišla jsem k němu zezadu a objala ho kolem nahého břicha.Leknutím nadskočil, ale hned se začal chechtat.Vlepila jsem mu pusu na rameno a podívala se co to provádí.Dělal jednoduče sedvič, ale s každou věcí si hrál a házel s ní jak šéfkuchař.Chleba lítal do vzduchu, stejně tak i sýr, šunka a další zelenina.Bylo roztomilé jak většina padala, ale on se to ani nesnažil chytit a místo toho si vzal další.Nakonec těch sendvičů bylo pět a on si je spokojeně odnesl ke stolu.Sedla jsem si naproti němu a sledovala ho jak se zakousl do prvního.Cpal se jak zjednaný.
„Koukám, že máš docela hlad pavoučku.“ rejpla jsem si.Zastavil svůj festival obžerství a podíval se na mě s pozvednutým obočím.
„No nediv se..po takové noci jednomu vyhládne..“ zakmital šibalsky tím jedním obočím a já se neubránila pubertálnímu zachichotání.Radši jsem mu jeden sendvič ukradla a začala se taky cpát.
„Ušáčku můj maličkýýýýý“ začala plakat paní Mooreová a běžela v ústrety Sonnymu.Přimáčkla na ho na svou hrud‘ a on po chvíli vypadal, že se začíná dusit.Hned za ní běžel pan Moore a taky svého syna objal.Bylo to krásné vidět jak se jeho rodičům ulevilo, že jejich syn žije.Pak se přiřítilo cosi černovalsého a rychlého a srazilo to Sonnyho k zemi a začalo ho to mlátit.
„Ty malej podvrat’áku tohle mi už nikdy nedělej!!!Slyšíš!!??UŽ NIKDY!!!!“ ječelo to a mě došlo že to je Kati.Sonny se jen smál a vyhýbal se pěstem svojí sestry.Chvíli trvalo než se uklidnila a plačíčí jsme ji odvedli zpátky dovnitř.Sonnyho rodiče nás hned pozvali k nim, když jsme jim zavolali, že se vrátil a že je naživu.
„Oba jste kost a kůže děti!“ spráskla ruce paní Sonnyová, když si nás prohlídla „Takže ted‘ si tu sedněte a já vás pěkně vykrmím.“ řekla nekompromisně a my poslušně zasedli ke stolu. Když byla zády, tak se ke mě Sonny naklonil.
„Ted‘ už víš proč sem byl po prázdninách vždycky tak tlustej“ pošeptal mi a já se zahihňala.
O hodinu později jsme se skoro ani nemohli odvalit od stolu.Opravdu jsem měla ráda jak paní Mooreová vařila.
Probudila jsem se na rameni Sonnyho zabořená do jeho vlasů.Slastně jsem nasála tu vůni a začala si prsty pohrávat s jedním pramenem.Milovala jsem jeho vlasy.Obličejem byl odvrácen na druhou stranu.Opřela jsem se o loket, abych na něj viděla.Dlouhé řasy se mu dotýkaly tváří a rty byly zvlněné do uvolněné křivky a lehce pootevřené.Chvíli jsem poslouchala jeho pravidelný dech.Možná nějak vycítil, že se na něj dívám a s zamručením se převalil ke mě a zabořil obličej do měho krku.Musela jsem se uchechtnout.Oběma rukama mě k sobě přitiskl a to už jsem věděla, že je skoro vzhůru.Políbila jsem ho do vlasů a on spokojeně zavrněl.Zase jsem měla ten št’astný debilní úsměv na tváři.Zbožňovala jsem, když se naše nahá kůže dotýkala.Začal mě hladit po zádech a rozespale mi oždibovat krk.S ním žádné ráno nebylo stejné a každý den začínal krásně.Zasypávala jsem drobnými polibky jeho rameno až ke krku.Propletl svoje nohy s mými a já cítila, že už je úplně vzhůru.Naše rty se setkaly a splynuly v něžném polibku.
„Dobré ráno hvězdičko“ řekl nakřáplým hlasem a jí se utápěla v jeho očích naplněných sny z nedávného spánku.
„Krásné ráno ty můj snílku“ vlepila jsem mu pusu na špičku nosu a on se št’astně usmál.
„Co se ti zdálo?“ zeptala jsem se ho a hrála si s jeho prstíky.
„Mmm...moc krásný sen o tobě..ponořené v čokoládě..“ opět se zasnil, ale pak upřel svůj pohled zpět na mě. „...ale ted‘ mi stačíš bohatě i takhle..“ a začali jsme se zase líbat.
V tom se rozrazily dveře a vzápětí někdo začal ječet a okamžitě dveře zase zabouchl.
„BOŽE!!MŮJ NAHÝ BRATR!!!JA OSLEPLAAAA!!“ Sonny jen protočil oči a začal se tlemit do polštáře.
„Kéž bys spíš oněměla!!“ zařval na ni zpátky a já se válela v křečích smíchy.
„AAAAAaaaaAAAA...!“ ozývalo se stále za dveřmi hysterický jekot.
„Co chceš?!“ snažil se ji uklidnit Sonny a hledal pod postelí trenky.Konečně našel jedny světle modré a šel otevřít dveře.
„Ehm...“ ztichla okamžitě Kati a zvědavě nakukovala dovnitř. „...no jen že je prej už snídaně a máti mě poslala vás vzbudit....“ Sonny se snažil jí zakrýt výhled do pokoje.Pak jen řekl „okej“ a zabouchl dveře Kati před nosem.
„DEJ SI BACHA HOŠÁNKU!!VÍM KDE BYDLÍŠ!!“ ozvalo se rozhořčeně za dveřmi.
„VE STEJNYM BARÁKU JAKO TY, VOLE!!“ opětoval jí Sonny a já se dusila smíchy pod peřinou.
„Mohli byste aspoň po ránu nedělat takovej kravál!!“ ozvalo se zezdola z kuchyně a oba sourozenci sborově otráveně zahučeli.
Oblíkli jsme se a letěli na snídani jako o závod.Vždycky nám se Sonnym po takovýhle nocích, jako byla včera, vyhládlo.Paní Mooreová na nás zvědavě koukala, ale pak se začala usmívat od ucha k uchu.Nekomentovala to nijak, ale tvářila se tak nějak moc vědoucně...člověka to až znervózní.Zvlášt‘ když Sonnyho zrovna napadne mi podávat palačinku pusou a pak mě nutí hrát závod o to kdo sní větší kus.Kati naproti u stolu dělala posunky naznačující zvracení. ( )
Po snídani následovala procházka městem.Už dlouho jsem nebyla v L.A. a připadala jsem si opět jako Alenka za zrcadlem.Sonny mě pořád tahal sem a tam až jsme nakonec skončili v sushi restauraci, kde se tvářil jako by se vrátil teprv ted‘ doopravdy domů....ale jo měla jsem radost, že je to všechno za námi a on se může radovat se mnou z těhle maličkostí.
Sonny
Byl jsem doma rád a svoji rodinu jsem měl taky rád, ale nejraději jsem stejně byl s Janine u nás v našem malém domku.Právě jsme byli na cestě autobusem zpátky do našeho malého městečka.Drželi jsme se za ruce jako vždy a Janine mi spala na klíně.Podíval jsem se vedle na protějsí sedadlo a tam seděla paní ve středních letech s malým psíkem v tašce.Dívala se na nás a usmívala se.Taky jsem se usmál jejím směrem.Pak se podívala na naše ruce a prstýnky.
„Jste zasnoubení?“ zeptala se, ale ne tak nahlas, aby nevzbudila Janine.Vypadala mile.
„Ano..“ odpověděl jsem polohlasem...nevěděl jsem co dál říct, tak jsem se dál usmíval.
„Vypadáte velmi spokojeně...jak dlouho už spolu jste?..Tedy jestli vám nevadí, že se ptám...“ pokračovala a hladila svého malého psíka.
„To je vpořádku...už jsme spolu přes 4 roky..poznali jsme se na škole..už jsem to přestal počítat..“ uchechtl jsem se a hlavou mi bezděčně prolítlo pár vzpomínek na pár krásných chvil.
„To je moc krásné...s manžele jsme spolu už 30 let a stále mám pocit, že je co objevovat..“ povzdechla si...
„Ano každý den s Janine je pro mě nový..“ odvětil jsem a čím dál víc se ponořoval do snění o ní.
„Jste pro sebe stvořeni...nashledanou a dojed’te dobře..“ rozloučila se paní vlídně a vystoupila.
Autobus zastavil a stále polospící Janine jsem vysoukal z busu.Někdy je dost unavená a to jí nevyruší ani buldozer.Došli jsme domů a tam jsem ji zanesl rovnou do postele,kde jsem ji svlékl.Převlékl jsem se a lehl si k ní.Okamžitě se přitulila a uvelebila.Uvědomil jsem si, že bez ní si už spánek neumím představit...jako ostatné spoustu dalších věcí.
„To bylo moc hezký, co jste si povídali s tou paní v buse...“ zahuhlala mi do hrudníku a musím uznat, že mě to překvapilo.
„Myslel jsem, že spíš..“ odvětil jsem
„Spala jsem...ale stejně jsem to slyšela...akorát, že tys vypadal jako myšák a ta paní jako pes..takový malý psík...“ musel jsem se usmát.
„Dobrou noc pudlíčku...“ políbil jsem jí do vlasů a zavrtal se pohodlně.
„Dobrou pamlsku..hihi“ vlepila mi polibek na hrudník a skoro hned usnula.
Nemohl jsem spát.Ležel jslem naproti Jan a nemohl se na ni vynadívat.Byla pohublejší a vlasy měla modré.Spala tak klidně a já se jí měl chut‘ dotknout.Jako když vidíte čerstvě napadaný sníh a máte nutkání v něm udělat stopy.Opatrně jsem jí dal vlasy za ucho a opět pokračoval v jejím pozorování.Prožili jsme spolu toho tolik, ale nikdy nás to nedokázalo rozdělit.Spolužáci v Kinderfieldu nýs měli vždycky za ten páreček podivínů...nikdy mi nebylo jasné proč, ale brali nás, tak jsem to neřešil.Byli tam divnější lidi...Vzpomínky na ty časy mi přinesly úsměv.
Být zpátky bylo jako se probudit ze zlého snu.Utekl jsem Enmě Ai...ano, je to tak utekl jsem pomocí lsti.Předstíral jsem, že nad mým srdcem zvítězila a že má to co chce.Jakmile si tím byla jistá, už mě nedržela ve vězení.Pak už nebylo těžké se dostat pryč.Sice to bylo jen o chlup, ale podařilo se mi to.Ted‘ už jen musím zjistit co tohle všechno způsobilo.
Janine mě vytrhla z mých úvah, protože se zavrtěla a přetočila se na záda.Sledoval jsem její profil a pak moje oči sjely níž.Klidně oddechovala a její hrud‘ se zvedala a klesala v pravidelném rytmu.Její dokonalé tvary mě někdy doháněly k šílenství.Přisunul jsem se k ní blíž a přitáhnul si jí víc k sobě.Instinktivně se ke mě otočila a položila mi ruku a hlavu na hrudník.Propletl jsem svoje prsty s jejími a zabořil obličej do jejích voňavých vlasů.Kdykoliv jsem ucítil tu jasmínovou vůni, tak jsem věděl, že je někde nablízku.Uklidňoval mě ten pocit.Jsou věci, které vím jen já a podle kterých ji poznám a to Enma Ai nemohla nikdy vědět...proto se jí nikdy nepodařilo mě zmást.Nemohla mě líbat jako Janine, držet mě za ruku jako ona nebo obejmout mě....i kdyby vypadala nastokrát jako ona nebo měla její hlas.To jak se na mě Jan dívá a ten lehký úsměv na jejích rtech...to vždycky vím, že jí napadla nová přezdívka a jen čeká na příležitost ji použít.Znal jsem každičkou její část a nebyl by pro mě problém rozpoznat ji mezi tisíci jejích dvojnic....pche žídnej Jiřík ze zlatovlásky na mě nemá!!
....uchechtl jsem se tichoučče.
„Mmm..copak?“ zamumlala rozespale Janine
„To nic spinkej dál vafličko..“ zašeptal jsem.Chvíli bylo ticho a pak se najednou posadila a mžourala na mě ve tmě.Trochu překvapeně jsem na ni koukal.
„Já nechci spát už...chci se s tebou milovat.“ po tváři se mi rozlil široký úsměv.V mžiku ze sebe svlíkla noční košili a posadila se na mě obkročmo.Očividně byla ještě rozespalá, ale to jí nebránilo v tom, aby se na mě vrhla.Pořád jsem z obličeje nemohl shodit ten dementní úsměv....no a jak Janine řekla, tak jsme i udělali.
Janine
Rozčepýřená černá hříva a proužkované trenky.Sonny stál u kuchyňské linky a něco tam vyráběl.Slyšela jsem ho ještě ze shora, protože si u toho zpíval písničku z Lvího krále.Opřela jsem se o rám dveří a chvíli ho pozorovala jak u toho kroutí zadkem.Přišla jsem k němu zezadu a objala ho kolem nahého břicha.Leknutím nadskočil, ale hned se začal chechtat.Vlepila jsem mu pusu na rameno a podívala se co to provádí.Dělal jednoduče sedvič, ale s každou věcí si hrál a házel s ní jak šéfkuchař.Chleba lítal do vzduchu, stejně tak i sýr, šunka a další zelenina.Bylo roztomilé jak většina padala, ale on se to ani nesnažil chytit a místo toho si vzal další.Nakonec těch sendvičů bylo pět a on si je spokojeně odnesl ke stolu.Sedla jsem si naproti němu a sledovala ho jak se zakousl do prvního.Cpal se jak zjednaný.
„Koukám, že máš docela hlad pavoučku.“ rejpla jsem si.Zastavil svůj festival obžerství a podíval se na mě s pozvednutým obočím.
„No nediv se..po takové noci jednomu vyhládne..“ zakmital šibalsky tím jedním obočím a já se neubránila pubertálnímu zachichotání.Radši jsem mu jeden sendvič ukradla a začala se taky cpát.
„Ušáčku můj maličkýýýýý“ začala plakat paní Mooreová a běžela v ústrety Sonnymu.Přimáčkla na ho na svou hrud‘ a on po chvíli vypadal, že se začíná dusit.Hned za ní běžel pan Moore a taky svého syna objal.Bylo to krásné vidět jak se jeho rodičům ulevilo, že jejich syn žije.Pak se přiřítilo cosi černovalsého a rychlého a srazilo to Sonnyho k zemi a začalo ho to mlátit.
„Ty malej podvrat’áku tohle mi už nikdy nedělej!!!Slyšíš!!??UŽ NIKDY!!!!“ ječelo to a mě došlo že to je Kati.Sonny se jen smál a vyhýbal se pěstem svojí sestry.Chvíli trvalo než se uklidnila a plačíčí jsme ji odvedli zpátky dovnitř.Sonnyho rodiče nás hned pozvali k nim, když jsme jim zavolali, že se vrátil a že je naživu.
„Oba jste kost a kůže děti!“ spráskla ruce paní Sonnyová, když si nás prohlídla „Takže ted‘ si tu sedněte a já vás pěkně vykrmím.“ řekla nekompromisně a my poslušně zasedli ke stolu. Když byla zády, tak se ke mě Sonny naklonil.
„Ted‘ už víš proč sem byl po prázdninách vždycky tak tlustej“ pošeptal mi a já se zahihňala.
O hodinu později jsme se skoro ani nemohli odvalit od stolu.Opravdu jsem měla ráda jak paní Mooreová vařila.
Probudila jsem se na rameni Sonnyho zabořená do jeho vlasů.Slastně jsem nasála tu vůni a začala si prsty pohrávat s jedním pramenem.Milovala jsem jeho vlasy.Obličejem byl odvrácen na druhou stranu.Opřela jsem se o loket, abych na něj viděla.Dlouhé řasy se mu dotýkaly tváří a rty byly zvlněné do uvolněné křivky a lehce pootevřené.Chvíli jsem poslouchala jeho pravidelný dech.Možná nějak vycítil, že se na něj dívám a s zamručením se převalil ke mě a zabořil obličej do měho krku.Musela jsem se uchechtnout.Oběma rukama mě k sobě přitiskl a to už jsem věděla, že je skoro vzhůru.Políbila jsem ho do vlasů a on spokojeně zavrněl.Zase jsem měla ten št’astný debilní úsměv na tváři.Zbožňovala jsem, když se naše nahá kůže dotýkala.Začal mě hladit po zádech a rozespale mi oždibovat krk.S ním žádné ráno nebylo stejné a každý den začínal krásně.Zasypávala jsem drobnými polibky jeho rameno až ke krku.Propletl svoje nohy s mými a já cítila, že už je úplně vzhůru.Naše rty se setkaly a splynuly v něžném polibku.
„Dobré ráno hvězdičko“ řekl nakřáplým hlasem a jí se utápěla v jeho očích naplněných sny z nedávného spánku.
„Krásné ráno ty můj snílku“ vlepila jsem mu pusu na špičku nosu a on se št’astně usmál.
„Co se ti zdálo?“ zeptala jsem se ho a hrála si s jeho prstíky.
„Mmm...moc krásný sen o tobě..ponořené v čokoládě..“ opět se zasnil, ale pak upřel svůj pohled zpět na mě. „...ale ted‘ mi stačíš bohatě i takhle..“ a začali jsme se zase líbat.
V tom se rozrazily dveře a vzápětí někdo začal ječet a okamžitě dveře zase zabouchl.
„BOŽE!!MŮJ NAHÝ BRATR!!!JA OSLEPLAAAA!!“ Sonny jen protočil oči a začal se tlemit do polštáře.
„Kéž bys spíš oněměla!!“ zařval na ni zpátky a já se válela v křečích smíchy.
„AAAAAaaaaAAAA...!“ ozývalo se stále za dveřmi hysterický jekot.
„Co chceš?!“ snažil se ji uklidnit Sonny a hledal pod postelí trenky.Konečně našel jedny světle modré a šel otevřít dveře.
„Ehm...“ ztichla okamžitě Kati a zvědavě nakukovala dovnitř. „...no jen že je prej už snídaně a máti mě poslala vás vzbudit....“ Sonny se snažil jí zakrýt výhled do pokoje.Pak jen řekl „okej“ a zabouchl dveře Kati před nosem.
„DEJ SI BACHA HOŠÁNKU!!VÍM KDE BYDLÍŠ!!“ ozvalo se rozhořčeně za dveřmi.
„VE STEJNYM BARÁKU JAKO TY, VOLE!!“ opětoval jí Sonny a já se dusila smíchy pod peřinou.
„Mohli byste aspoň po ránu nedělat takovej kravál!!“ ozvalo se zezdola z kuchyně a oba sourozenci sborově otráveně zahučeli.
Oblíkli jsme se a letěli na snídani jako o závod.Vždycky nám se Sonnym po takovýhle nocích, jako byla včera, vyhládlo.Paní Mooreová na nás zvědavě koukala, ale pak se začala usmívat od ucha k uchu.Nekomentovala to nijak, ale tvářila se tak nějak moc vědoucně...člověka to až znervózní.Zvlášt‘ když Sonnyho zrovna napadne mi podávat palačinku pusou a pak mě nutí hrát závod o to kdo sní větší kus.Kati naproti u stolu dělala posunky naznačující zvracení. (
)
Po snídani následovala procházka městem.Už dlouho jsem nebyla v L.A. a připadala jsem si opět jako Alenka za zrcadlem.Sonny mě pořád tahal sem a tam až jsme nakonec skončili v sushi restauraci, kde se tvářil jako by se vrátil teprv ted‘ doopravdy domů....ale jo měla jsem radost, že je to všechno za námi a on se může radovat se mnou z těhle maličkostí.
Sonny
Byl jsem doma rád a svoji rodinu jsem měl taky rád, ale nejraději jsem stejně byl s Janine u nás v našem malém domku.Právě jsme byli na cestě autobusem zpátky do našeho malého městečka.Drželi jsme se za ruce jako vždy a Janine mi spala na klíně.Podíval jsem se vedle na protějsí sedadlo a tam seděla paní ve středních letech s malým psíkem v tašce.Dívala se na nás a usmívala se.Taky jsem se usmál jejím směrem.Pak se podívala na naše ruce a prstýnky.
„Jste zasnoubení?“ zeptala se, ale ne tak nahlas, aby nevzbudila Janine.Vypadala mile.
„Ano..“ odpověděl jsem polohlasem...nevěděl jsem co dál říct, tak jsem se dál usmíval.
„Vypadáte velmi spokojeně...jak dlouho už spolu jste?..Tedy jestli vám nevadí, že se ptám...“ pokračovala a hladila svého malého psíka.
„To je vpořádku...už jsme spolu přes 4 roky..poznali jsme se na škole..už jsem to přestal počítat..“ uchechtl jsem se a hlavou mi bezděčně prolítlo pár vzpomínek na pár krásných chvil.
„To je moc krásné...s manžele jsme spolu už 30 let a stále mám pocit, že je co objevovat..“ povzdechla si...
„Ano každý den s Janine je pro mě nový..“ odvětil jsem a čím dál víc se ponořoval do snění o ní.
„Jste pro sebe stvořeni...nashledanou a dojed’te dobře..“ rozloučila se paní vlídně a vystoupila.
Autobus zastavil a stále polospící Janine jsem vysoukal z busu.Někdy je dost unavená a to jí nevyruší ani buldozer.Došli jsme domů a tam jsem ji zanesl rovnou do postele,kde jsem ji svlékl.Převlékl jsem se a lehl si k ní.Okamžitě se přitulila a uvelebila.Uvědomil jsem si, že bez ní si už spánek neumím představit...jako ostatné spoustu dalších věcí.
„To bylo moc hezký, co jste si povídali s tou paní v buse...“ zahuhlala mi do hrudníku a musím uznat, že mě to překvapilo.
„Myslel jsem, že spíš..“ odvětil jsem
„Spala jsem...ale stejně jsem to slyšela...akorát, že tys vypadal jako myšák a ta paní jako pes..takový malý psík...“ musel jsem se usmát.
„Dobrou noc pudlíčku...“ políbil jsem jí do vlasů a zavrtal se pohodlně.
„Dobrou pamlsku..hihi“ vlepila mi polibek na hrudník a skoro hned usnula.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
