Janine
Ležela jsem na Sonnym a průběžně se schovávala do jeho vlasů, když se na obrazovce televize objevilo něco straršidelného nebo nechutného.Měli jsme totiž celý den Akta X maraton.
Právě skončil jeden díl a už jsme to přepínali na další.
„A stejně mimozemšt’ani existujou!“ pronesla jsem paličatě.
„Ještě pořád tě to nepustilo?“ uchechtl se.
„Tohle není něco v co jen tak přestaneš věřit!“ rozhořčeně jsem se na něj podívala. „..náhodou s Mulderem dost soucítím.Myslím, že má pravdu...“ hájila jsem se.
„No spíš se ti akorát tak líbí Duchovny...“ zamumlal nevrle Sonny a pustil další díl.
To mě dožralo a umlčela jsem ho polibkem.Usmál se.To bylo to, čeho jsem docílit.Tak a ted‘ se můžem koukat dál.
.....
Vzbudila jsem se na gauči.Sonny tu nebyl.Televize běžela naprázdno a jen to v ní šumělo.V domě bylo nějak ticho.Zvedla jsem se a šla se podívat do kuchyně.Ještě jsem byla rozespalá a moc dobře neviděla jelikož všude bylo zhasnuto.
A tam stál Sonny.Nehnutě a tiše zíral ze zavřeného okna.Byl skoro jako socha, ale dýchal.Nevděla jsem co dělat, tak jsem k němu opatrně přišla, ale dávala jsem pozor, aby mě bylo slyšet, že jdu.Nevěnoval tomu vůbec pozornost a dál se díval někam do dáli.Venku foukal vítr a pohrával si s větvemi stromů v naší zahradě.Měsíc svítil dost jasně, takže do kuchyně dopadalo jeho světlo a vytvářelo bizarní hru světel a stínů.
„Sonny?“ špitla jsem nejistě.Stále se nehýbal a jako by mě neslyšel.Přešla jsem před něj, tak abych mu viděla do obličeje.Měl nepřítomný výraz a v jeho očích bylo něco, co jsem nepoznávala.Projel mi mráz po zádech.Zvedla jsem ruku a dotkla se jeho ramene.Měla jsem pocit jako by mnou projela elektřina a nebylo to jako když se ho dotýkám normálně.On taky odskočil a podíval se na mě.Nevěděl kdo jsem a v očích měl hněv....ale to trvalo asi jen vteřinu, pak se jeho výraz proměnil a vypadal nanejvýš vyjeveně a vyděšeně.
„Janine?...jak..co se stalo?“ hlas se mu třásl.
„Já nevím...stál jsi tu a zíral z okna...“ nedokázala jsem mu víc říct, hlas jako by mi uvízl v krku, protože jsem zadržovala slzy.To co jsem viděla v jeho očích, byla jedna z nejhorších věcí, co jsem kdy viděla.Bolelo to a hodně....
Sonny
Ležel jsem a zíral do stropu.Něco není vpořádku a já prostě nevím co.Nedokážu to popsat, ale vím to.Hodiny na nočním stolku ukazovaly něco před třetí ráno.Podíval jsem se na pravidelně oddychující Jan vedle mě.Rád jsem ji často pozoroval, když spí.Myslím, že to ještě nikdy doted‘ nezjistila.Asi bych se styděl, kdyby se to dozvěděla.Ale občas mě to uklidňovalo.Právě ted‘ měla ruku vedle obličeje a vlasy všude kolem ní.Byla jako víla...moje malá víla.Něžně jsem ji pohladil po tváři a ona se lehce usmála ze spaní.Nechtěl jsem ji vzbudit, tak jsem ji opatrně vzal kolem pasu a přitáhl si ji do náručí.Jako nějaké zvířátko se hned zabořila do mého krku a spala dál.Hned jsem se cítil jistější, když jsem cítil její tlukot srdce vedle svého.
......
Probudilo mě cuknutí mého vlastního těla.Strašně jsem se lekl jak toho, že jsem se pohnul, tak toho co to způsobilo.Ale okamžitě jak mile jsem se víc probudil, tak jsem to zapomněl.Pak jsem se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že pokoj kolem sebe nepoznávám a že v posteli jsem sám.To jsem se vyděsil podruhé.Kde je Janine??
„Janine?“ zavolal jsem, ale nikdo se neozval.Vstal jsem z postele a rozlédl se po pokoji.Vypadalo to tu spíš jako nějaká půda, ale přeci jen tu byla postel a trochu nábytku.Ale myslím, že jsem byl stále ve stejném domě.
„Janine?!?“ zkusil jsem trochu hlasitěji.Pořád nic.
Najednou se přede mnou objevila dívka s dlouhými hnědými vlasy a pronikavým tmavým pohledem.Celý jsem ztuhl a vyděsil se.Všechno se mi vytratilo ze zorného pole a všude byla tma.
.....
„Sonny vstávej!Něco se ti zdálo!..“ uslyšel jsem Janine hlas a cítil jak se mnou někdo třese.Otevřel jsem oči a díval se do ustaraných očí mojí drahé.Okamžitě jsem ji objal a cítil se o hodně líp.
„Copak to bylo ufounku??Co se ti zdálo?Nooo...ššš...to byl jen sen.Jsem tu s tebou..“ utěšovala mě Janine a mě začaly téct po tvářích slzy.
„Já nevím, ale měl jsem strašný strach...nepouštěj mě prosím lásko..“ vzlykal jsem a ona mě hladila po vlasech a pomalu jsme si zas lehli.Ještě dluoho jsem se jí držel jako klíště, než jsem konečně usnul bezesným spánkem.
Ležela jsem na Sonnym a průběžně se schovávala do jeho vlasů, když se na obrazovce televize objevilo něco straršidelného nebo nechutného.Měli jsme totiž celý den Akta X maraton.
Právě skončil jeden díl a už jsme to přepínali na další.
„A stejně mimozemšt’ani existujou!“ pronesla jsem paličatě.
„Ještě pořád tě to nepustilo?“ uchechtl se.
„Tohle není něco v co jen tak přestaneš věřit!“ rozhořčeně jsem se na něj podívala. „..náhodou s Mulderem dost soucítím.Myslím, že má pravdu...“ hájila jsem se.
„No spíš se ti akorát tak líbí Duchovny...“ zamumlal nevrle Sonny a pustil další díl.
To mě dožralo a umlčela jsem ho polibkem.Usmál se.To bylo to, čeho jsem docílit.Tak a ted‘ se můžem koukat dál.
.....
Vzbudila jsem se na gauči.Sonny tu nebyl.Televize běžela naprázdno a jen to v ní šumělo.V domě bylo nějak ticho.Zvedla jsem se a šla se podívat do kuchyně.Ještě jsem byla rozespalá a moc dobře neviděla jelikož všude bylo zhasnuto.
A tam stál Sonny.Nehnutě a tiše zíral ze zavřeného okna.Byl skoro jako socha, ale dýchal.Nevděla jsem co dělat, tak jsem k němu opatrně přišla, ale dávala jsem pozor, aby mě bylo slyšet, že jdu.Nevěnoval tomu vůbec pozornost a dál se díval někam do dáli.Venku foukal vítr a pohrával si s větvemi stromů v naší zahradě.Měsíc svítil dost jasně, takže do kuchyně dopadalo jeho světlo a vytvářelo bizarní hru světel a stínů.
„Sonny?“ špitla jsem nejistě.Stále se nehýbal a jako by mě neslyšel.Přešla jsem před něj, tak abych mu viděla do obličeje.Měl nepřítomný výraz a v jeho očích bylo něco, co jsem nepoznávala.Projel mi mráz po zádech.Zvedla jsem ruku a dotkla se jeho ramene.Měla jsem pocit jako by mnou projela elektřina a nebylo to jako když se ho dotýkám normálně.On taky odskočil a podíval se na mě.Nevěděl kdo jsem a v očích měl hněv....ale to trvalo asi jen vteřinu, pak se jeho výraz proměnil a vypadal nanejvýš vyjeveně a vyděšeně.
„Janine?...jak..co se stalo?“ hlas se mu třásl.
„Já nevím...stál jsi tu a zíral z okna...“ nedokázala jsem mu víc říct, hlas jako by mi uvízl v krku, protože jsem zadržovala slzy.To co jsem viděla v jeho očích, byla jedna z nejhorších věcí, co jsem kdy viděla.Bolelo to a hodně....
Sonny
Ležel jsem a zíral do stropu.Něco není vpořádku a já prostě nevím co.Nedokážu to popsat, ale vím to.Hodiny na nočním stolku ukazovaly něco před třetí ráno.Podíval jsem se na pravidelně oddychující Jan vedle mě.Rád jsem ji často pozoroval, když spí.Myslím, že to ještě nikdy doted‘ nezjistila.Asi bych se styděl, kdyby se to dozvěděla.Ale občas mě to uklidňovalo.Právě ted‘ měla ruku vedle obličeje a vlasy všude kolem ní.Byla jako víla...moje malá víla.Něžně jsem ji pohladil po tváři a ona se lehce usmála ze spaní.Nechtěl jsem ji vzbudit, tak jsem ji opatrně vzal kolem pasu a přitáhl si ji do náručí.Jako nějaké zvířátko se hned zabořila do mého krku a spala dál.Hned jsem se cítil jistější, když jsem cítil její tlukot srdce vedle svého.
......
Probudilo mě cuknutí mého vlastního těla.Strašně jsem se lekl jak toho, že jsem se pohnul, tak toho co to způsobilo.Ale okamžitě jak mile jsem se víc probudil, tak jsem to zapomněl.Pak jsem se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že pokoj kolem sebe nepoznávám a že v posteli jsem sám.To jsem se vyděsil podruhé.Kde je Janine??
„Janine?“ zavolal jsem, ale nikdo se neozval.Vstal jsem z postele a rozlédl se po pokoji.Vypadalo to tu spíš jako nějaká půda, ale přeci jen tu byla postel a trochu nábytku.Ale myslím, že jsem byl stále ve stejném domě.
„Janine?!?“ zkusil jsem trochu hlasitěji.Pořád nic.
Najednou se přede mnou objevila dívka s dlouhými hnědými vlasy a pronikavým tmavým pohledem.Celý jsem ztuhl a vyděsil se.Všechno se mi vytratilo ze zorného pole a všude byla tma.
.....
„Sonny vstávej!Něco se ti zdálo!..“ uslyšel jsem Janine hlas a cítil jak se mnou někdo třese.Otevřel jsem oči a díval se do ustaraných očí mojí drahé.Okamžitě jsem ji objal a cítil se o hodně líp.
„Copak to bylo ufounku??Co se ti zdálo?Nooo...ššš...to byl jen sen.Jsem tu s tebou..“ utěšovala mě Janine a mě začaly téct po tvářích slzy.
„Já nevím, ale měl jsem strašný strach...nepouštěj mě prosím lásko..“ vzlykal jsem a ona mě hladila po vlasech a pomalu jsme si zas lehli.Ještě dluoho jsem se jí držel jako klíště, než jsem konečně usnul bezesným spánkem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
