Janine
Jsou téměř 4 hodiny ráno a já sedím v kuchyni nad tou knihou.Nemůžu spát a stále listuju v tech zažloutlých stránkách.Ty ilustrace ledabile načmárané ručně tuší mě děsí čím dál víc, ale nějak nedokážu přestat.Obracím list za listem a čtu další a další příběhy nebo zaklínadla.Recepty na nejrůznější lektvary a talismany.Veci na které lidé zapomněli už po tolika letech.Podle všeho se zdá, že ta kniha je nejméně 150 let stará.Nevím co dělá u nás v knihovně tak stará kniha a vůbec v našem městě.Kdo ji sem přinesl a proč.Většinu z toho jsem chápala jen zpola, protože jsem nerozuměla textu nebo věcem, co tam byly.Upřímně jsem se s ničím takovým nesetkala a běhal mi z toho mráz po zádech.
O hodinu později jsem knihu zavřela a zhasla v kuchyni.Najednou jsem si cestou do ložnice uvědomila jak jsem strašně unavená.Sonny slastně zařezával a já se svalila vedle něj.Instinktivně si mě přivinul k sobě a já se zachumlala do jeho vlasů.
Kuchyňské okno rozrazil chladný vítr z venku.Kniha ležící na stole se prudce otevřela a její stánky proháněl vítr jdoucí z okna.Najednou se jejich vír zastavil na dvoustraně zobrazující pouze jednu značku.Symbol na který se už dávno zapomnělo, ale který v sobě skrývá velkou moc.Odhaluje tajemství a křivdy již vymyzelé z pamětí žijících a nenapravené zemřelými.Duše se navrací a po dlouhé době se objevují ve světě živých.Tento symbol otevírá bránu mezi dimenzemi a světy.Tak jako právě ted‘.....
Sonny
Probudilo mě kopnutí do holeně.Otevřel jsem oči a viděl Janine choulící se do mého hrudníku a mumlající něco ze spaní.Udivovalo mě, že už dávno není vzhůru, protože většinou bývám o víkendech ten ospalec já.Nechtěl jsem ji budit, protože to ona nesnáší, tak jsem radši opatrně vstal a sešel dolů.
Sakra kdo tu nechal otevřené okno??Asi kočka v noci.Sotva jsem na ni pomyslel, tak se objevila u mých nohou.
„Ahoj Spikeyyy...jakpak se máááš?“ zašvitořil jsem na ni a ona jen mňoukla a někam zdrhla.Byla nějká divná.
Na stole ležela ta kniha, kterou Jan včera nesla domů.Asi si v ní včera četla a šla pozdě spát.Zvědavě jsem si k ní sedl a otevřel ji.Měla divné obrázky a ničemu co v ní bylo jsem nerozuměl.
Rozjasnilo se mi vidění a já zjistil, že ležím na zemi uprostřed kuchyně.Všechno mě bolelo a nemohl jsem si vzpomenout jak jsem se sem dostal.Zvedl jsem se ze země a podíval se na stůl, kde ležela ta kniha a byla zavřená.Promnul jsem si oči a stále jsem nedokázal pochopit co se stalo.Raději jsem šel zas nahoru za Jan.
„Ranní ptáče dál doskáče koroptvičko!“ bodře jsem zahlásil, když jsem vešel do ložnice.Jan jen nevrle zavrněla a zachumlala se zpět pod peřinu.Pche!To si jen myslí, že jí nechám v posteli celý den...samotnou!
S rozeběhem jsem tam skočil taky.
„Ááááá nééé!!“ začala se smát a já ji našel pod peřinou a začal ji lehtat.Chvíli jsme mezi sebou zápasili a pak jsme nachvíli zvážněli.Opíral jsem se rukama nad ní v náší skrýši vytvořené pod peřinou.Dívali jsme se jeden druhému do očí a já přemýšlel nad takovou prkotinou jakto, že po tolika letech mě ještě pořád baví ji lehat a ona nezačala být vůči mým útokům imunní.Usmála se na mě a přitáhla si mě za tričko k sobě, aby mě mohla políbit.Bezděky jsem jí začal vyhrnovat noční košili a ona se usmála do polibku.
„Co je?“ odtáhl jsem se
„Nic...“ dál se usmívala „..jen..víš ty vůbec jak strašně moc tě miluju?“ díval jsem se do jejích nádherných zelených očí a nemohl jsem si pomoct od debilního úsměvu.
„Nevím...pojd‘ mi to ukázat...“ šibalsky jsem se zachechtal
........
Janine
„Gumídku už je docela pozdě odpoledne...asi bychom měli vstát z postele..“ navrhla jsem a podívala se na Sonnyho na jehož nahé hrudi jsem ležela.
„Mhmm...“ zamručel neurčitě a dál se díval někam z okna.Zajímalo by mě nad čím uvažoval.
„Na co myslíš?“ dál jsem ho pozorovala
Usmál se a přemístil svůj pohled ke mě.
„Na to, že si půjdem udělat palačinky..co ty na to??“ vlepil mi pusu a už vstával hledat trenky.Taky sem šla najít ňáký oblečení...není moc palačinkovský bejt nahá.
Ach co může bejt lepšího než pozorovat jak váš kluk dělá palačinky jen v trenkách a při tom je na něm víc těsta než v pánvi??
Měla sem chut’ se vykašlat na palačinky a jít zas dělat něco jinýho
nahoru, ale tím jsme strávili předešlou část dne...takže to už holt
budu muset vydržet a nechat to na večer.
Jsou téměř 4 hodiny ráno a já sedím v kuchyni nad tou knihou.Nemůžu spát a stále listuju v tech zažloutlých stránkách.Ty ilustrace ledabile načmárané ručně tuší mě děsí čím dál víc, ale nějak nedokážu přestat.Obracím list za listem a čtu další a další příběhy nebo zaklínadla.Recepty na nejrůznější lektvary a talismany.Veci na které lidé zapomněli už po tolika letech.Podle všeho se zdá, že ta kniha je nejméně 150 let stará.Nevím co dělá u nás v knihovně tak stará kniha a vůbec v našem městě.Kdo ji sem přinesl a proč.Většinu z toho jsem chápala jen zpola, protože jsem nerozuměla textu nebo věcem, co tam byly.Upřímně jsem se s ničím takovým nesetkala a běhal mi z toho mráz po zádech.
O hodinu později jsem knihu zavřela a zhasla v kuchyni.Najednou jsem si cestou do ložnice uvědomila jak jsem strašně unavená.Sonny slastně zařezával a já se svalila vedle něj.Instinktivně si mě přivinul k sobě a já se zachumlala do jeho vlasů.
Kuchyňské okno rozrazil chladný vítr z venku.Kniha ležící na stole se prudce otevřela a její stánky proháněl vítr jdoucí z okna.Najednou se jejich vír zastavil na dvoustraně zobrazující pouze jednu značku.Symbol na který se už dávno zapomnělo, ale který v sobě skrývá velkou moc.Odhaluje tajemství a křivdy již vymyzelé z pamětí žijících a nenapravené zemřelými.Duše se navrací a po dlouhé době se objevují ve světě živých.Tento symbol otevírá bránu mezi dimenzemi a světy.Tak jako právě ted‘.....
Sonny
Probudilo mě kopnutí do holeně.Otevřel jsem oči a viděl Janine choulící se do mého hrudníku a mumlající něco ze spaní.Udivovalo mě, že už dávno není vzhůru, protože většinou bývám o víkendech ten ospalec já.Nechtěl jsem ji budit, protože to ona nesnáší, tak jsem radši opatrně vstal a sešel dolů.
Sakra kdo tu nechal otevřené okno??Asi kočka v noci.Sotva jsem na ni pomyslel, tak se objevila u mých nohou.
„Ahoj Spikeyyy...jakpak se máááš?“ zašvitořil jsem na ni a ona jen mňoukla a někam zdrhla.Byla nějká divná.
Na stole ležela ta kniha, kterou Jan včera nesla domů.Asi si v ní včera četla a šla pozdě spát.Zvědavě jsem si k ní sedl a otevřel ji.Měla divné obrázky a ničemu co v ní bylo jsem nerozuměl.
Rozjasnilo se mi vidění a já zjistil, že ležím na zemi uprostřed kuchyně.Všechno mě bolelo a nemohl jsem si vzpomenout jak jsem se sem dostal.Zvedl jsem se ze země a podíval se na stůl, kde ležela ta kniha a byla zavřená.Promnul jsem si oči a stále jsem nedokázal pochopit co se stalo.Raději jsem šel zas nahoru za Jan.
„Ranní ptáče dál doskáče koroptvičko!“ bodře jsem zahlásil, když jsem vešel do ložnice.Jan jen nevrle zavrněla a zachumlala se zpět pod peřinu.Pche!To si jen myslí, že jí nechám v posteli celý den...samotnou!
S rozeběhem jsem tam skočil taky.
„Ááááá nééé!!“ začala se smát a já ji našel pod peřinou a začal ji lehtat.Chvíli jsme mezi sebou zápasili a pak jsme nachvíli zvážněli.Opíral jsem se rukama nad ní v náší skrýši vytvořené pod peřinou.Dívali jsme se jeden druhému do očí a já přemýšlel nad takovou prkotinou jakto, že po tolika letech mě ještě pořád baví ji lehat a ona nezačala být vůči mým útokům imunní.Usmála se na mě a přitáhla si mě za tričko k sobě, aby mě mohla políbit.Bezděky jsem jí začal vyhrnovat noční košili a ona se usmála do polibku.
„Co je?“ odtáhl jsem se
„Nic...“ dál se usmívala „..jen..víš ty vůbec jak strašně moc tě miluju?“ díval jsem se do jejích nádherných zelených očí a nemohl jsem si pomoct od debilního úsměvu.
„Nevím...pojd‘ mi to ukázat...“ šibalsky jsem se zachechtal
........
Janine
„Gumídku už je docela pozdě odpoledne...asi bychom měli vstát z postele..“ navrhla jsem a podívala se na Sonnyho na jehož nahé hrudi jsem ležela.
„Mhmm...“ zamručel neurčitě a dál se díval někam z okna.Zajímalo by mě nad čím uvažoval.
„Na co myslíš?“ dál jsem ho pozorovala
Usmál se a přemístil svůj pohled ke mě.
„Na to, že si půjdem udělat palačinky..co ty na to??“ vlepil mi pusu a už vstával hledat trenky.Taky sem šla najít ňáký oblečení...není moc palačinkovský bejt nahá.
Ach co může bejt lepšího než pozorovat jak váš kluk dělá palačinky jen v trenkách a při tom je na něm víc těsta než v pánvi??
Měla sem chut’ se vykašlat na palačinky a jít zas dělat něco jinýho
nahoru, ale tím jsme strávili předešlou část dne...takže to už holt
budu muset vydržet a nechat to na večer.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
