Janine
Ještě jsem neotevřela oči,ale už jsem byla vzhůru.Pravidelný dech člověka spícího se mnou, jsem mohla cítit na svých zádech.Opatrně jsem se přetočila a otevřela oči.Sonny měl přehozenou ruku přese mne a spokojeně spal.Usmála jsem se.Tohle byla to, co mě ted‘ každé ráno probouzelo.Můj kluk.Nevěřila jsem, že můžu být někdy tak št’astná....ale já jsem byla.
Opatrně jsem se vysoukala z jeho náruče a vstala z postele.S ním to evidentně ani moc nehlo a spal dál.Měl na sobě svoje pyžamo s Mickey Mousem, co jsem mu darovala před rokem a jeho dlouhé černé vlasy se rozprostíraly na polštáři.Už jsou to 4 roky, co jsme se poznali a od té doby mu strašně narostly. (pominem-li nehodu se svíčkou a Travisem
)
Vyšla jsem na chodbu a tam mě přivítala rozespalá jedna z koček.Aby bylo jasno, tak my se Sonnym ted‘ bydlíme v domě, který na mě nechala Constance přepsat a vyrazila na nekonečné toulky světem.Vždycky říkala, že až jí bude tolik, že už jí to doma bude nudit, tak se vydá na cesty.No tak jsme se se Sonnym, po skončení školy v Kinderfieldu, přistěhovali sem.
Byla středa ráno a zachvíli jsem musela do práce.Jsem na svoji práci pyšná, protože jsem si našla nejlepší práci jaká může být!!V KNIHOVNĚ!!!Tolik nových knih!!Byla jsem v sedmém nebi! Sonny dělal v krámě kde mají cédéčka a iPody a kytary a všelijaký věci, kterým já nerozumím, ale Sonny je z toho u vytržení.
Sešla jsem dolů, abych nakrmila kočky a udělala nám kafe.Zachvíli jsem ucítila dvě paže, které se ovinuly kolem mého pasu a letmý polibek na krk.
„Dobré ráno puntíčku“ zachraplal Sonny svým ranním hlasem, který jsem na něm tak zbožňovala a už se zvědavě koukal co to dělám.Vlasy mu zase vytvářely obrovský chuchvalec na hlavě a vypadal jako nějaký skřítek.
„Dáš si toust ježečku?“ zeptala jsem se a při tom ho velmi nenápadně přitlačila na kuchyňskou linku.Začal se smát a já musela taky.
„Budu muset jít nebo příjdu pozdě..“ řekl zklamaně a ještě mě naposled políbil než odešel do sprchy.No fajn...aspoň nemusím kvůli těm toustům zapínat žehličku
Sonny
„Tak já tě po práci vyzvednuuu ahoooj kytičko!“ zakřičel jsem a vyšel z domu.Bydleli jsme tu jen teprv pár měsíců, ale musím říct, že jsem si nemohl přát nic lepšího.I když už spolu jsme s Jan tak dlouho, tak stejně mám každý den pocit, jako bych ji viděl poprvé a každý týden se do ní zamilovávám pořád znova.
Ranní slunce svítilo už celkem vysoko a to znamenalo, že dneska bude krásný den.Začal jsem si hvízdat melodii, která mi hraje v hlavě už pár dní.Asi bych měl napsat novou písničku.
Dorazil jsem k našemu obchodu a odemkl kdveře.No jo Sean se zas někde fláká.Klasika.
„Čááááááu Sonnátoreee!“ zařval ode dveří Sean....ty jo proč mi tak všichni řikaj??
„Zdar Fritogu!“ (moje přezdívka pro něj neptejte se! )
„Vypadáš dnes zdravý a svěží!To rád vidím!Jen tak bodře dál milý jinochu!“ pokračoval ve své ujetosti Sean a já se zas musel smát.Joo tohle bude skvělý den.
Janine
Dorazila jsem do knihovny, kde už byla stará paní Howardová.Byla tu vždycky dřív, protože měla problémy se spaním takhle na stará kolena a tak si sem chodila číst nebo srovnat knížky.
„Dobré ráno paní Howardová!“ vesele jsem ji pozdravila.
„Dobré ráno děvče, ty celá dneska záříš!Copak?Hádám, že na tebe byl ten tvůj chlapec obzvláště milý!“ začala se pochechtávat paní Howardová.
„Ale jděte!To já jenom tak, protože je dneska krásně..“ začala jsem se červenat a raději se dívat do země.Asi jsem zapomněla podotknout, že paní Howardová byla velice čilá stará paní a taky všímavá a Sonnyho měla v oblibě.Jak vždycky říkala „Ten tvůj vlasatý chlapec je určitě moc šikovný!“ a pak se vždycky tak vědoucně začla pochechtávat.
„Děvenko dneska tě o něco poprosím...oči mi už neslouží jako kdysi a potřebovala bych, aby se někdo podíval po jedné knížce ve skladu.Je to jeden starý výtisk Dumase a pan Stock si ho dneska příjde vyzvednout.Dám ti klíče a ty se tam prosím skoč podívat.Já si za živého boha nemůžu vzpomenout kde je....“ spílala sama sobě a hledala klíče.Musím se přiznat, že jsem byla nadšena myšlenkou na to, že bych měla hledat mezi starými knihami.Něco takového se mi jen tak nepoštěstí a byla to moje vášeň.
Otevřela jsem dveře skladu a dýchla na mě vůňě starých knih.Byly tu seřazené v dlouhých vysokých policích a člověk tu musel lézt po takových těch jezdících žebříkách.To jsem si vždycky představovala, že jsem Sandokan nebo Tarzan.Člověk tu někdy mohl najít učiněné poklady.Škoda jen, že jsem sem něměla přístup tak často.
Začla jsem tedy s hledáním a bylo mi jasné, že tu strávím několik hodin.Vůbec mi to ale nevadilo.
Tak konečně jsem to po dvou hodinách našla!Byla zastrčená až někde v posledním oddělení mezi výtisky tak 200 let starými.Ano, naše knihovna měla i tak staré věci.
Něco vypadlo na zem, když jsme knihu vyndavala z police.Byla to jiná kniha vázaná v černé kůži.Zvedla jsem ji ze země a snažila se na ní najít nějaký štítek, nebo název.Nebyla ani označená značkou naší knihovny a dle nánosu prachu tu ležela už pěkně dloho.Otevřela jsem ji a hned na prvních zažloutlých stránkách stálo „Hakaptah mysteriosum gadaleium“.Netušila jsem vůbec o co se jedná a tak jsem listovala dál.Obsah byl psán latinksky, anglicky a francouzsky.Dva první jazyky jsem ovládala, ale třetí jen velmi zběžně.Jak jsem listovala knihou, tak mi začínalo docházet o čem tohle je a popravdě mi nebylo jasné co takováhle kniha pohledává v naší knihovně.Nevím jestli bych se na to měla zeptat paní Howardové nebo raději si tohle tajemství nechat pro sebe.Rozhodla jsem si knihu nenápadně vzít domů a tam se na ni pořádně podívat.Myslím, že nikomu tady nebude chybět.
Sonny
„Měj se Fritogu!Zase zejtra!“ zamával jsem Seanovi a zamířil směrem ke knihovně.Už jsem začínal cítit ten známý stesk po Janine.Vím, že jsem ji viděl naposled ráno a že ji uvidím zbytek dne, ale prostě je tu něco díky čemu mám v sobě prázdno pokaždé, když není u mě.
Vešel jsem do těch obrovských dveří knihovny a zamířil k půjčovnímu pultu, kde stála Janine a něco si zaujatě četla.Musel jsem se usmát.Vypadala vždycky tak soustředěně a roztomile.Jak nejtišeji jsem uměl jsem se k ní připlížil a nečekaně skočil přímo před ni.Vypískla a zakryla si úlekem pusu.Začal jsem se smát.
„Můj ty božínku tohle mi nedělej!Málem mi vyskočilo srdce z hrudi!“ držela se za hrud‘ a ztěžka oddychovala.
„Promiň píšt’alko...ale když mě to nedalo ..“ stále jsem se chechtal.
„Aaaa ahoj Sonny!Tak ty už sis přišel pro Janine?“ vynořila se ze zadní místnosti paní Howardová a široce se usmívala.
„Dobrý den paní Howardová.Jak se dnes máte?“ slušně jsem pozdravil a také se usmál.
„Dobře chlapče.Jsem moc ráda, že jsi na Janine hodný.Dneska ráno celá jen zářila!“ a šibalsky na mě zamrkala.Přísahal bych, že ta paní je nějaká ujetá, kdybych ji neznal !
Popadl jsem Jan za ruku a tahl ji už pryč.Rozloučili jsme se a šli domů.
„Co to máš?“ poukázal jsem na černě vázanou knížku s černými okraji stránek, kterou nesla v tašce.
„Ale to jsem dneska našla ve skladu, tak si to nesu domů, abych se na to pořádně podívala.Nic to není...“ usmála se a vlepila mi pusu.Objal jsem ji kolem ramen a pomalu jsme šli cestou směrem k našemu domu.Jo dnešek byl prostě skvělej.
Ještě jsem neotevřela oči,ale už jsem byla vzhůru.Pravidelný dech člověka spícího se mnou, jsem mohla cítit na svých zádech.Opatrně jsem se přetočila a otevřela oči.Sonny měl přehozenou ruku přese mne a spokojeně spal.Usmála jsem se.Tohle byla to, co mě ted‘ každé ráno probouzelo.Můj kluk.Nevěřila jsem, že můžu být někdy tak št’astná....ale já jsem byla.
Opatrně jsem se vysoukala z jeho náruče a vstala z postele.S ním to evidentně ani moc nehlo a spal dál.Měl na sobě svoje pyžamo s Mickey Mousem, co jsem mu darovala před rokem a jeho dlouhé černé vlasy se rozprostíraly na polštáři.Už jsou to 4 roky, co jsme se poznali a od té doby mu strašně narostly. (pominem-li nehodu se svíčkou a Travisem
)
Vyšla jsem na chodbu a tam mě přivítala rozespalá jedna z koček.Aby bylo jasno, tak my se Sonnym ted‘ bydlíme v domě, který na mě nechala Constance přepsat a vyrazila na nekonečné toulky světem.Vždycky říkala, že až jí bude tolik, že už jí to doma bude nudit, tak se vydá na cesty.No tak jsme se se Sonnym, po skončení školy v Kinderfieldu, přistěhovali sem.
Byla středa ráno a zachvíli jsem musela do práce.Jsem na svoji práci pyšná, protože jsem si našla nejlepší práci jaká může být!!V KNIHOVNĚ!!!Tolik nových knih!!Byla jsem v sedmém nebi!
Sonny dělal v krámě kde mají cédéčka a iPody a kytary a všelijaký věci, kterým já nerozumím, ale Sonny je z toho u vytržení.
Sešla jsem dolů, abych nakrmila kočky a udělala nám kafe.Zachvíli jsem ucítila dvě paže, které se ovinuly kolem mého pasu a letmý polibek na krk.
„Dobré ráno puntíčku“ zachraplal Sonny svým ranním hlasem, který jsem na něm tak zbožňovala a už se zvědavě koukal co to dělám.Vlasy mu zase vytvářely obrovský chuchvalec na hlavě a vypadal jako nějaký skřítek.
„Dáš si toust ježečku?“ zeptala jsem se a při tom ho velmi nenápadně přitlačila na kuchyňskou linku.Začal se smát a já musela taky.
„Budu muset jít nebo příjdu pozdě..“ řekl zklamaně a ještě mě naposled políbil než odešel do sprchy.No fajn...aspoň nemusím kvůli těm toustům zapínat žehličku
Sonny
„Tak já tě po práci vyzvednuuu ahoooj kytičko!“ zakřičel jsem a vyšel z domu.Bydleli jsme tu jen teprv pár měsíců, ale musím říct, že jsem si nemohl přát nic lepšího.I když už spolu jsme s Jan tak dlouho, tak stejně mám každý den pocit, jako bych ji viděl poprvé a každý týden se do ní zamilovávám pořád znova.
Ranní slunce svítilo už celkem vysoko a to znamenalo, že dneska bude krásný den.Začal jsem si hvízdat melodii, která mi hraje v hlavě už pár dní.Asi bych měl napsat novou písničku.
Dorazil jsem k našemu obchodu a odemkl kdveře.No jo Sean se zas někde fláká.Klasika.
„Čááááááu Sonnátoreee!“ zařval ode dveří Sean....ty jo proč mi tak všichni řikaj??
„Zdar Fritogu!“ (moje přezdívka pro něj
neptejte se! )
„Vypadáš dnes zdravý a svěží!To rád vidím!Jen tak bodře dál milý jinochu!“ pokračoval ve své ujetosti Sean a já se zas musel smát.Joo tohle bude skvělý den.
Janine
Dorazila jsem do knihovny, kde už byla stará paní Howardová.Byla tu vždycky dřív, protože měla problémy se spaním takhle na stará kolena a tak si sem chodila číst nebo srovnat knížky.
„Dobré ráno paní Howardová!“ vesele jsem ji pozdravila.
„Dobré ráno děvče, ty celá dneska záříš!Copak?Hádám, že na tebe byl ten tvůj chlapec obzvláště milý!“ začala se pochechtávat paní Howardová.
„Ale jděte!To já jenom tak, protože je dneska krásně..“ začala jsem se červenat a raději se dívat do země.Asi jsem zapomněla podotknout, že paní Howardová byla velice čilá stará paní a taky všímavá a Sonnyho měla v oblibě.Jak vždycky říkala „Ten tvůj vlasatý chlapec je určitě moc šikovný!“ a pak se vždycky tak vědoucně začla pochechtávat.
„Děvenko dneska tě o něco poprosím...oči mi už neslouží jako kdysi a potřebovala bych, aby se někdo podíval po jedné knížce ve skladu.Je to jeden starý výtisk Dumase a pan Stock si ho dneska příjde vyzvednout.Dám ti klíče a ty se tam prosím skoč podívat.Já si za živého boha nemůžu vzpomenout kde je....“ spílala sama sobě a hledala klíče.Musím se přiznat, že jsem byla nadšena myšlenkou na to, že bych měla hledat mezi starými knihami.Něco takového se mi jen tak nepoštěstí a byla to moje vášeň.
Otevřela jsem dveře skladu a dýchla na mě vůňě starých knih.Byly tu seřazené v dlouhých vysokých policích a člověk tu musel lézt po takových těch jezdících žebříkách.To jsem si vždycky představovala, že jsem Sandokan nebo Tarzan.Člověk tu někdy mohl najít učiněné poklady.Škoda jen, že jsem sem něměla přístup tak často.
Začla jsem tedy s hledáním a bylo mi jasné, že tu strávím několik hodin.Vůbec mi to ale nevadilo.
Tak konečně jsem to po dvou hodinách našla!Byla zastrčená až někde v posledním oddělení mezi výtisky tak 200 let starými.Ano, naše knihovna měla i tak staré věci.
Něco vypadlo na zem, když jsme knihu vyndavala z police.Byla to jiná kniha vázaná v černé kůži.Zvedla jsem ji ze země a snažila se na ní najít nějaký štítek, nebo název.Nebyla ani označená značkou naší knihovny a dle nánosu prachu tu ležela už pěkně dloho.Otevřela jsem ji a hned na prvních zažloutlých stránkách stálo „Hakaptah mysteriosum gadaleium“.Netušila jsem vůbec o co se jedná a tak jsem listovala dál.Obsah byl psán latinksky, anglicky a francouzsky.Dva první jazyky jsem ovládala, ale třetí jen velmi zběžně.Jak jsem listovala knihou, tak mi začínalo docházet o čem tohle je a popravdě mi nebylo jasné co takováhle kniha pohledává v naší knihovně.Nevím jestli bych se na to měla zeptat paní Howardové nebo raději si tohle tajemství nechat pro sebe.Rozhodla jsem si knihu nenápadně vzít domů a tam se na ni pořádně podívat.Myslím, že nikomu tady nebude chybět.
Sonny
„Měj se Fritogu!Zase zejtra!“ zamával jsem Seanovi a zamířil směrem ke knihovně.Už jsem začínal cítit ten známý stesk po Janine.Vím, že jsem ji viděl naposled ráno a že ji uvidím zbytek dne, ale prostě je tu něco díky čemu mám v sobě prázdno pokaždé, když není u mě.
Vešel jsem do těch obrovských dveří knihovny a zamířil k půjčovnímu pultu, kde stála Janine a něco si zaujatě četla.Musel jsem se usmát.Vypadala vždycky tak soustředěně a roztomile.Jak nejtišeji jsem uměl jsem se k ní připlížil a nečekaně skočil přímo před ni.Vypískla a zakryla si úlekem pusu.Začal jsem se smát.
„Můj ty božínku tohle mi nedělej!Málem mi vyskočilo srdce z hrudi!“ držela se za hrud‘ a ztěžka oddychovala.
„Promiň píšt’alko...ale když mě to nedalo
..“ stále jsem se chechtal.
„Aaaa ahoj Sonny!Tak ty už sis přišel pro Janine?“ vynořila se ze zadní místnosti paní Howardová a široce se usmívala.
„Dobrý den paní Howardová.Jak se dnes máte?“ slušně jsem pozdravil a také se usmál.
„Dobře chlapče.Jsem moc ráda, že jsi na Janine hodný.Dneska ráno celá jen zářila!“ a šibalsky na mě zamrkala.Přísahal bych, že ta paní je nějaká ujetá, kdybych ji neznal
!
Popadl jsem Jan za ruku a tahl ji už pryč.Rozloučili jsme se a šli domů.
„Co to máš?“ poukázal jsem na černě vázanou knížku s černými okraji stránek, kterou nesla v tašce.
„Ale to jsem dneska našla ve skladu, tak si to nesu domů, abych se na to pořádně podívala.Nic to není...“ usmála se a vlepila mi pusu.Objal jsem ji kolem ramen a pomalu jsme šli cestou směrem k našemu domu.Jo dnešek byl prostě skvělej.
Komentáře
Přehled komentářů
tousty a žehlička? cože?!
...
(Nicola, 29. 6. 2009 15:48)Další z tvých povídek co jsem četla už na the Rasmus FanficForu....jsem ráda že to nakonec dopadne dobře:-)
Roztomilost sama
(Lindie, 23. 4. 2008 18:51)...ale vsadim se, že ta knížka je nějaká divná. xDD
mimo mísu
(HdE, 2. 5. 2011 10:55)