Janine’s POV

„Zlatíčko ty musíš být určitě Janine!!“ zvolala nadšeně paní Mooreová a objala mě.Pozvala mě dovnitř a hned se mě ptala jestli nechci něco k pití nebo k jídlu.S poděkováním jsem odmítla a ona se na mě podívala ustaraným výrazem.Bylo opravdu brzy ráno, protože jsem chytila nejbližší noční spoj do LA.

„Sonny je nahoře ve svém pokoji...nikoho krom Katie k sobě nepouští a skoro nevychází.Je to čím dál horší...doufám, že ty jsi to, co mu schází nejvíc...“ měla slzy v očích a já se na ni jenom pousmála.

Vyběhla jsem po schodech nahoru.Byly tu dveře na kterých byla spousta nálepek a značek typu KEEP OUT.Vedle nich byly dveře s Mickey Mousem a polepené různými dalšími obrázky postaviček Disneyho.Okamžitě jsem poznala, které z nich jsou k Sonnyho pokoji.Srdce mi bušilo, když jsem vzala za kliku.Uvnitř pokoje bylo příšeří a z venku pronikalo trochu světla otevřeným oknem.Na posteli s modrými povlaky s obláčky ležel Sonny v pyžamu a zíral nepřítomně z otevřeného okna.Ani nezareagoval na otevření dveří.

Jakto že byl tak brzo ráno vzhůru??To celou noc nespal nebo ho něco probudilo?

Přešla jsem k posteli a klekla si přímo před něj.Stále zíral z okna.Asi po pěti minutách se jeho pohled stočil ke mě.Díval se mi do očí, ale jako by mě neviděl.Stále se propaloval pohledem do mého a těkal očima, jako by se snažil zjistit jestli jsem skutečná.Jeho vyhaslý pohled mě děsil....Pak se jeho oči rozšířily a zaplály v nich jiskřičky...tak jako jsem je v nich vídala dřív.Lehce jsem se usmála a on se pohnul.Opatrně a nesměle ke mě natáhl ruku.Konečky našich prstů se dotkly a naše prsty se následně propletly.Cítila jsem jak se mi po tváři zkutálela slza.Byla jsem tak strašně st’astná.Stále pomalu a s nejistotou se ke mě přibližoval a já položila svou druhou ruku na jeho tvář.Tak mi chybělo to, moci se ho dotknout.Když ucítil moji dlaň, tak se začal pomalu usmívat a jeho oči se jako vždycky trochu zúžily.Naše nosy se dotkly na zlomek vteřiny a srdce udělalo kotrmelce v mojí hrudi.Pak se naše rty spojily v tak dlouho očekávaný polibek.Jeho ruka lehounce zajela konečky prstů na můj zátylek a začala se prsty jemně zaplétat do mých vlasů.Rozevřela jsem rty a jeho jazyk si začal jemně pohrávat s mým.Jako by stále nemohl uvěřit, že se mu celé tohle nezdá.Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a zadívali se jeden druhému opět do očí.

„Miluju tě“ řekl a jeho hlas zněl, jako by ho nepoužíval celou věčnost.Ani jsem si neuvědomila, že mi po tváři stékají proudy slz, ale i tak jsem se štěstím usmívala.

„Já tebe víc“ řekla jsem a oba jsme se začali potichu smát.Čas v tu chvíli ani pro jednoho z nás neexistoval.

„Dneska ráno jsem už byl na pokraji sil...zemřel bych stestkem, kdybys nepřišla.“ šeptal a hladil mě po vlasech. „...už nikdy mi nesmíš odejít na tak dlouho...prosím..“ začal potichu vzlykat a já si lehla vedle něj na postel a objala ho.Tiskl mě ve svém náručí a já už nikdy nechtěla patřit nikam jinam.Postupně se pláčem unavil a stále mě svírajíc usnul.Myslím, že to bylo poprvé po dlouhé době, kdy byl schopný klidně spát.

Sonny’s POV

Vzbudil jsem se, ale nechtěl jsem otevírat oči, protože jsem se bál, že ten nádherný sen skončí a já zas budu sám v pokoji.A že Janine za mnou ráno nepřišla a moje mučení je ještě horší.Ten polibek byl skoro jako bych jí líbal opět poprvé.

Pomaličku a opatrně jsem otevřel víčka a k mému velkému údivu tu vedle mě ležela a pravidělně oddechovala.Vždycky když spala, tak vypadala jako anděl.Její dlouhé rozcuchané vlasy jako havraní peří rozhozené po polštáři.Objímal jsem ji kolem jejího útlého pasu a její omamná vůně mě obklopovala.Lehce jsem si ji přitáhl k sobě a políbli ji na čelo.Trochu se zavrtěla a já doufal, že jsem ji neprobudil.Její útlá nožka v pruhované punčošce se propletla mezi mýma nohama a to ve mě začalo probouzet touhu.Ale neměl jsem to srdce ji budit.Pak jsem ale ucítil její rty na mém krku a hned jsem poznal, že už nespí.Z hrdla se mi vydral tichý smích.Janine ruce se mi obtočily kolem pasu a začaly mi hladit záda pod tričkem.V zápětí mi unikl z úst slabý sten a rychle jsem si našel cestu k jejím rtům.Stáhnul jsem jí obě punčohy a užíval si toho, že se opět dotýkam jejích nádherných nohou.Tohle jsem si chtěl co nejvíc vychutnat a rozhodně ne to uspěchat.Jenže stejně jsme oba byli skoro v mžiku nazí.Milování s Janine bylo jako vytváření melodie...stále proměnlivá, ale přesto v tvořila hramonii.Její tiché vzdechy do mého ucha mi proháněly mrazení po páteři.Cítit její nahou kůži na mé bylo dokonalé.Vím, že nikdy nebudu milovat nikoho jako ji.Šeptal jsem jí něžná slovíčka a díval se jí do očí.Chtěl jsem se na ni dívat a vidět v jejích očích celý svět, jako už ostatně tolikrát, i když naše vášeň byla skoro oslepující.Cítil jsem, že brzy přijde ten moment, kdy ve mě vybuchne tisíc ohňostrojů, ale snažil jsem se stále udržet oční kontakt.Ani ona ho neodtrhla.

„Janine!“ vydechl jsem nahlas ve chvíli, kdy ve moje telo zalil ten jiskřivý pocit.

„Sonny...“ zasténala a zvrátila hlavu dozadu.Zhroutil jsem se těsně vedle ní a stále ji objímal.Oba jsme těžce oddechovali a byli pokryti kapkami potu.Zvedl jsem hlavu a viděl jak se na mě spokojeně usmívá s přivřenými víčky.Ještě jednou jsem ji láskyplně políbil a pak přes nás přehodil peřinu.

„Melounku?“ zavrněla.

„Mhmm třešničko?“ odpověděl jsem někde z hlubin polštářů.

„Jak dloho tu můžu zůstat?“

„Navždycky!“ ukončil jsem debatu dalším polibkem a pak jsme se opět odebrali ke spánku.