Je lehké se dostat do světa mrtvých, ale těžší se z něj dostat.Nikdy to totiž není stejné.Protože kdo kdy chodí ze světa duchů zpátky?!

Dva týdny po tom co se Jared vrátil, jsme se rozhodli učinit našemu trápení přítrž jednou pro vždy, at' nás to stojí cokoli.Nešli jsme už do domu, ale zůstali jsme prostě na hřbitově.Tam jsme měli více síly.

Jared mě předtím dlouze objal.Oba jsme měli velký strach.Pak jsme se jako předtím všichni chytili za ruce a začali odříkávat potřebná slova.Cítila jsem jak se moje duše začíná chvět a realita kolem nás už není stejná.Otevřela jsem oči a viděla svět duchů.Jelikož jsme byli na hřbitově, tak logicky tu bylo mnohem více lidí.Platí pravidlo, že tě nevidí pokud je neoslovíš.A samozřejmě jimi nemůžeš projít, protože v této realitě se cítí být hmotnými a vlastě jimi i jsou.Všichni jsme se na sebe podívali a zhluboka se nadechli.

"Joseph Johnnatan Kingsley" zvolali jsme všichni naráz.Znenadání se ocitl uprostřed nás a díval se na nás temnýma očima plnýma škodolibosti.Jeho pohled téměř hned spočinul na mě a pak na Jaredovi.Už se po něm chtěl vrhnout, když Gerard zezadu vyslal svůj útok.To Joseph nečekal a klesl na kolena.Začali jsme jeden po druhém na něj útočit.Sténal a zmítal se.Byl ale spoután našimi silami a nemohl nic dělat.Pak začala Patt odříkávat odvolávací formuli.Každý jsme ji zopakovali.Joseph jakoby začal "ztrácet vědomí" a zdál se být v transu.Zdaleka tento proces nekončil.Najednou se však z posledních sil vzepřel a vytrhl se z našeho kruhu.Otočila jsem se a viděla ho stát za námi s obrovským nožem v ruce.V mžiku svíral Jareda zezadu a nožem mu mířil na krk.Nevěděla jsem jistě jestli může zde v této dimenzi zemřít, ale tak jako tak jsem měla strach.Jenže pak se stalo něco, co nikdo nečekal.Jared byl najednou naprosto klidný.Zavřel oči a vůbec se nehýbal.I my jsme strnuli v očekávání.Z jeho hrudi začalo jít světlo.Bílé pronikavé světlo.Cítila jsem v srdci teplo a klid po celém těle.Josepha jakoby jeho nůž začal pálit v ruce a hned jej odhodil.Začal se poplašeně dívat na svoje ruce a ustupovat dozadu.Střílel vzteklé pohledy po nás všech, ale jaksi nebyl schopen cokoli udělat.Jared se otočil k němu, ale stále měl zavřené oči.Pak je znenadání otevřel a Joseph klesl na kolena v naprostém úžasu.Nevím co v nich spatřil.Chvíli na sebe hleděli a jakoby on porozuměl.Jenom lehce přikývnul a pak začal usedavě plakat.Tak nešt'astně a zoufale.Chtěla jsem k němu jít, ale Gerard mě chytil za paži a jenom zakroutil hlavou.Jared tam pořás stál a díval se na něj bez hnutí.Pak světlo, které ho těd' už obklopovalo celého, obklopilo i Josepha.Ten přestal plakat a vzhlédl opět k němu.Stoupl si a sklopil pohled.Pak jako hodný kluk, kterému vynadali začal pokorně kráčet pryč.Šel pořád dál a dál než se nám ztratil z očí mezi všemi obyvateli říše duchů.

Jaredovo světlo zmizelo a on klesl zmoženě na kolena.Okamžitě jsem k němu přiběhla a objala ho.Nemohl se hýbat jak byl tak strašně vyčerpaný.Za pomoci Gerarda se nám ho podařilo dostat na nohy.

A co ted'???Jak se ted' dostaneme zpátky??Nikdy to není stejné....vždycky se musí najít průchod.Minule to byla náhoda, ale taky se někdy mlže stát, že tu člověk zůstane trčet.A to by ani jeden z nás nechtěl.Začínala jsem se rozhlížet po něčem, co by nějak mohlo souviset s realitou.Pohled mi utkvěl na kočce stojící na zídce a dívající se na mě.Vypadala stejně úplně jako náš kocour.Vzpomněla jsem si, že kočky jsou zčásti v naší realitě a zčásti v říši duchů.

"Voxiii???" tak se jmenuje náš kocour.Kocourek mňouknul a vzpřímil ocásek.Seskočil ze zídky a rozběhl se ke mně.Sehnula jsem se vzala ho do náruče.Jakmile se na mě podíval těma jeho nádhernějma kukadlama a začal příst,tak se kolem nás začalo všechno točit a kvílet.Cítila jsem obrovský tlak na spáncích.A nejdou jakoby "lup!" a všichni jsme skončili na zemi.Na hřbitově bylo hrobové ticho( :D ).Měsíc svítil.Vox vyskočil z mojí náruče a odhopkal někam pryč.Jared ležel téměř bezvládně vedle mně.Gerard s Patt se zvedli a pomohli mi zvednout Jareda.Přenýst ho přes zídku byl nadlidský výkon!Společně jsme ho dotáhli ke mně domů.Tam jsem se s oběma rozloučila a vřele jsme se objali.Tyhle lidi nikdy nezapomenou na to, co jsme spolu prožili.

Za velkého úsilí jsem svlékla Jareda a zachumlala ho do peřin.Celý se třásl a občas zasténal.Byl studený jako led.Bála jsem se o něj.Lehla jsem si vedle něj a pevně ho objala.Asi po hodině se přestal konečně třást.Vzhlédla jsem k němu.Měl otevřené oči a díval se z okna.Po tváři mu kanula slza.Naklonila jsem se nad něj, setřela tu slzu a políbila ho na tvář.Stále díval z okna a nepromluvil ani slovo.Tušila jsem, že musí procházet velkými citovými změnami, když použil svoji duši natolik.Zabořila jsem obličej do jeho krku.Byl teplý a měkký a já cítila jeho vůni.Po chvíli jsem ucítila jeho prsty na mých zádech jak mě hladí.Zvedla jsem hlavu a dívala se mu do očí.Tolik zmatku v nich, ale i přes to trochu uklidnění.Zřejmě se jeho duše navracela do reality.Políbila jsem ho a on můj polibek opětoval s vášní tak dávnou.Začala jsem cítit jeho návrat do reality.Do rána mě pevně objímal.

Jak zakončit tento příběh?Nijak....jednoduše pokračuje stále dál....jenže tyhle dobrodružství vzaly za své a Jared se Sandrou se těší z normálního života, kde se mohou nerušeně mít rádi.Stejně tak Patty a Gerard.Jeho už dávno nebudí noční můry a většina jizev se zdárně zahojila.Jeho dva kamarádi se záhadně začínají dostávat ze svých problémů.Říkáte si zdárný happy end?Možná....nebo spíš by si to všichni přáli...nejvíc ale já...