Ráno jsem vstala štˇastná jako nikdy!Ani nevím proč,ale měla jsem veselou náladu.Matka ze mě byla trochu vyděšená..ani se jí nedivím když jsem poletovala po kuchyni a nebylo se mnou k vydržení.

Hned jsem se domluvila s Petty na večerním srazu.Nemohla jsem se dočkat až znovu uvidim Jareda a podívám se do těch jeho očí,ve kterých by se člověk mohl utopit.Je zajímavé jak mi kdysi naháněly tyhle oči strach.....a dnes?...dnes bych se do nich mohla dívat od rána do večera.Ale na jednu stranu mi cosi uvnitř hlásilo poplašnou sirénu...že věci nesmím uspěchat a slibovat si hory doly....ale jak bych ráda!!

Neměla jsem doma stání a jelikož Patty měla plný zuby rodinky,tak jsme vyrazily na procházku.Bylo vtipný jak rychle zdrhala z baráku....až za ní vlála černá sukně.Šly jsme směrem pozvolna k centru.Foukal docela vítr,ale bylo teplo.Měla jsem ráda tohle počasí....

Došly jsem na náměstíčko a šly dál směrem k naší oáze...kavárně!!

Uvnitř jsme narazily na polospícího Gerarda nad kafem.

"No čááu...co ty tu??A hele kdes byl včera vůbec??Ses ani neozval nic.." vyjela jsem na něj.Gee se na mě podíval jako kdyby mě skro ani nevnímal.

"Pojdˇme někam ven...tady se mi o tom nechce mluvit..." zachraptěl a všichni jsme se zvedli a vyšli ven.Došli jsme k blízkému parku a tam obsadili lavičku.Gee si zapálil cigáro a já viděla ty kruhy pod očima.Byl bledší než obvykle.Petty se na něj dívala velmi ustaraně.

"Včera mě zmlátila místní parta,co mě šikanuje už ňákej ten pátek...navíc mi ukradli telefon...fakt skvělý..už nevim co si počít...mám podlitiny na břiše,že se nemůžu skoro hejbat..." zřejmě mu dělalo problém i mluvit.

"Musíš s tím něco dělat Gee!!Přece se nenecháš mlátit!To nejde!!" rozčilovala se Petty.

"A co mám asi tak dělat?!?" vyjel podrážděně " vzít na ně nůž nebo baseballku?!?"

"Nevím..třeba si zavolej ňáký kámoše!" bezradně rozhazovala rukama.

"Moc vtipný...já žádný kámoše nemám.." zvedl se a odcházel z parku.Stály jsme s Patty bezradně a nevěděly co máme říct.

"Pett?...myslíš,že jsme jeho kamarádi?..popravdě kdy jsme mu pomohly...nebo si s ním šly jen tak pokecat?...jenom pořád nějaké schůzky...a Jared by se s ním asi taky normálně nebavil...myslim.." dodala jsem,protože jsem vlastně ani nevěděla jaký na něj má Jared názor.Bylo mi Geeho líto...měla jsem toho kluka ráda a tohle si nezasloužil.

"Hele Sand..tohle se musí řešit..já to takhle nenechám!.." vypadalo to,že se Patt chce angažovat do jeho ochrany.Uvnitř jsem se potˇouchle usmála...nooo že by slečna měla slabost pro naše strašidýlko?! :D

Večer jsem jako vždy tajně vyrazila na naši schůzku.Šla jsem trochu pozdě,protože matce trvalo než usnula.Doufala jsem,že dorazí i Gerard v pořádku...ale když jsem pomyslela na Jareda,tak se mi div nerozskočila hlava.Šinula jsem si to směrem ke hřbitovu,když jsem na druhém konci ulice zahlédla něčí postavu.Dobře jsem tu siluetu poznávala...ta lehká houpavá chůze hubených nohou a široká ramena v kožené bundě.....Dokuřovala jsem cigáro a zpomalila tak,aby mě stihl dojít.Když došel až ke mně,tak jsem myslela,že je moje bušení srdce je slyšet snad na míle daleko.Dokonce jsem čekala,že se místo pozdravu zeptá co to tu tak bije :D.

"Ahoj" řekl mile a usmál se

"Taky ahoj" oplatila jsem mu úsměv.Pak přelezl zedˇ a pomohl mi abych ji taky přelezla.

Už tam byli Gerard s Patty a o něčem se strašně dohadovali,takže si ani nevšimli,že jsme s Jaredem přisli spolu.

"Ale Patt pochop přece,že já nemůžu chodit pořád s ňákou gorilou za zadkem!!Copak jsem ňáká posraná celebrita?!?" vztekle kopnul do kusu dřeva.

"O co tu jde?" zajímal se hned Jared

"Gerarda včera zmlátili Monroovic" naštvaně konstatovala Pett a založila si ruce na hrudi.

"woohoo..ty nemám rád..ale před našima zdrhaj...ty se bojej skoro všeho" uchechtl se Jared,ale hned mu došlo,že to asi moc vtipný nebylo." no hele...jestli chceš můžem si s nima promluvit..?" poslední slovo zdůraznil aby naznačil co je tím myšleno.

"Hele...to po tobě nemůžuu chtít..jak by to vypdalo?" zdráhal se Gee

"Simtě!Stačí abychom jim jednou natřeli fasády a už se ti budou vyhýbat obloukem.." bezstarostně pronesl Jared a típnul cígo a pak dodal "..a navíc seš kámoš a tohle jim přece nedovolíme!"

Gerard se na něj zaraženě podíval,ale nijak to nekomentoval.Já jsem vykuleně zírala za Jaredovými zády,ale zároveň mě hřálo u srdce to co právě řekl.

"Jo a navíc aspoň maj kluci záminku...Frank může konečně Jackovi oplatit to že mu přebral holku" začal se chechtat Jared při představě jaká to bude bitka.

Mě ale začalo najednou trápit něco jiného...něco co mě předtím ráno ani včera v noci nenapadlo...jak já můžu vědět,že Jared nemá holku?BOŽE!Jak můžu bejt vždycky tak naivni?!

Celou naši schůzku se pak neřešilo nic jiného,než jak naplánovat bitku.Já ale byla myšlenkama mimo.Všichni jsme se pak rozešli domů..já s Patty a Jared šel s Gerardem už jako jeho nový bodyguard.Nevím proč,ale nechtěla jsem se s mojí malou starostí svěřovat Patt...ach jaký to paradox...včera jsem usínala jako nejštˇastnější člověk,ale dnes bych nejraději zemřela......

Nevěděla jsem jak se ho mám zeptat...dokonce mi to přišlo příliš vlezlé...musím to nějak zjistit.Musela jsem překonat svoji počáteční nevoli a zapojit do toho i Patty.Ještě ležíc v posteli jsem zvedla telefon a vytočila Pattyno číslo.Tyyyyt...týýýt...týýýýýt...."Ehm...no?"

"Čau Růženko!" zasmála jsem se jejímu ospalému hlasu

"Nazdar ty vole...co jééé??"

"Ale no tak...víš potřebuju se ti s něčím svěřit a taky bych potřebovala tvoji pomoc..." chvíli ticho na druhé straně

"Za půl hodˇky jsem u tebe.."

"Supr..fajn..pa"

Asi za třičtvrtě hodiny už lezla oknem.Vyložila jsem jí tedy celou situaci s Jaredem a moje obavy jestlije zadaný či ne.Patty která věděla drby celého města si ale taky nebyla jistá.Zapojila proto své sítě a zjistila.že dnes se koná párty u někoho a budou tam všichni místní...tedy přesněji z okolí Jaredovy party a tudíž i on....a na párty se většinou chodí s holkou...

Nikam se mi vůbec nechtělo,ale tahle zvědavost byla silnější než já!Oblíkla jsem si svoje černé úzké kalhoty,černou mikinu a vlasy nechala rozpuštěné.Obula jsem si svoje proužkované Conversy a sešplhala po stromě dolů.Dole na mě už netrpělivě čekala Patty.Vyrazily jsme setmělými ulicemi směrem k domu Patricka (týpek u něhož je párty).

Vešly jsme dovnitř..párty byla už v pokročilém stádiu..lidi už udělali nehorázný bordel.Ani jsme se nenadály a každé z nás přlítlo pivo do ruky.Hledala jsem v tom davu aspon náznak Jareda.Ale nikde nikdo.

"Myslím,že tu není!" snažila jsem se před ten randál říct Patty.Ta jen zakroutila hlavou a odešla do kuchyně a já neměla nic lepšího na práci než ji následovat.V kuchyni byl překvapivě Gerard a tvářil se že má vybornou náladu.Bouřlivě nás přivítal a ptal se jestli máme co pít.On jak se zdá nedostatkem netrpěl.
"Gee jak ses sem dostal?!" snažila jsem se upoutat jeho pozornost,která zřejmě dnešní večer naprosto náležela Patty.

"Jared mě sem vzal..abych nebyl sám...chystá se rvačka!" sděloval nám celý štˇastný.Do místnosti se přiřítil naprosto ožralý kluk celý pokérovaný a propircingovaný a začal něco vvyřvávat,že ty Monroovi zabije.Přišel k Geemu a opřel se mu o rameno.

"Gerarde..neboj se my jim nakopem prdeeeeel" pak se odpotácel na zahradu..zachvíli byly slyšet jasné zvuky vyvrhování žaludečního obsahu :D

"Každopádně kde je Jared?" zeptala jsem se dokud se Gerard a Patt nazačali věnovat jeden druhému.

"Mmm..nevim myslim,že nahoře s Christinou.." zněla poslední slova Gerarda bež byl umlčen.

Skvělé!!Snažila jsem se dostat na čerstvý vzduch...začínalo se mi dělat špatně.Prodírala jsem se barákem když jsem zahlédla Jareda jak jde po schodech z horního patra...a za ním blondýna v minisukni.Najednou jsem měla pocit,že budu zvracet.Zachytil muj pohled a v tom okamžiku ztuhl.Slyšela jsem,že na mě volá,ale to už jsem běžela pryč z domu.Stála jsem venku..koukla se na pivo v mojí ruce a vypila ho naráz.Sedla jsem si na trávník a zírala do prázdna.Někdo vyběhl z domu...kroky se přibližovaly ke mě a zpomalovaly..až se uplně zastavily za mými zády.

"Sandro..."

Mlčela jsem.

"..já...nevěděl jsem,že taky přijdeš.."

Stále jsem mlčela.

"..ehm...to je Christina..já..promiň.."

"Nemáš se za co omlouvat!Vždytˇ se nic nestalo!" otočila jsem se k němu najednou s hraným úsměvem.Měl ve tváři provinilý výraz.

Odhodila jsem dokouřenou cigaretu celkem razantním způsobem a zvedla se z trávníku.Už jsem mu neřekla ani slovo a nevěnovala ani poheld.Prostě jsem šla...pryč...domů.Zpět ke svému starému světu.Byla jsem naivní a dopadla jsem.Jenže já se umím zvedat.

Snažil se mě ještě volat,ale marně.

Jak ted´ můžu žít?Jak můžu normálně uvažovat?!...A jak tedˇ můžu spát?!

Nemůžu....co se to s tebou stalo Sandro?!Kde je to děvče co nikdy neztrácelo hlavu kvůli nějakému klukovi?!?...ach jo...přetočila jsem se asi po sté v posteli...

SAKRA!!!prudce jsem se posadila....zítra večer je sraz na hřbitově!!Jak se mu můžu podívat do očí?Ach kéž bych zemřela do zítřejšího večera!!Padla jsem odevzdaně na záda...po další hodině jsem usnula......

Probudil mě zvonící mobil..bylo po poledni...byla to Patty...

"Kam si zmizela Sandro?!Sem tě tam hledala!!"

"Šla jsem domů...nemej strach..jak si dopadla ty?!" ještě rozespale jsem se soukala z postele otevřít okno.Patt se jen uchichtla do telefonu.

"No byla jsem tam s Geem do rána...no asi spolu chodíme..nevím..uvidim jestli se ozve a pozve mě někam...Hele Sandy platí dnešní sraz doufam?!Už nemáme moc času!Mám pocit,že jsme na to trochu zanevřely..."

"Jo dobře budu tam...dneska máti jede pryč,takže tam můžu přijít kdykoli..." povzdechla jsem si a přála si abych měla aspoň jednou za život zaracha.

K obědu jsem si ohřála polívku...ani nevím proč,ale začala jsem si brečet do talíře..tohle je se mnou už vážný!

Večer jsem si oblíkla černý svetr a černou sukni.Mám náladu chodit v černé...není mi zrovna veselo.Vlasy jsem opět nechala volně a udělala lehké linky aby nebyly vidět moje zarudlé oči od pláče.

Venku vál teplý vítr..snad jediné co mě dokáže potěšit.Přelezla jsem zídku a kličkovala mezi hroby k márnici odkud se už zevnitř linulo světlo svíček.Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na líbající se Patty s Gerardem.Nenápadně jsem si odkašlala.Oba od sebe odskočili a podívali se na mě.Zasmála jsem se a šla se posadit na jednu z rakví.

"Sluší vám to" řekla jsem s širokým úsměvem "a přeju vám to!"

V tu chíli se otevřely dveře a vešel jed mého srdce.Podíval se mi na vteřinu do očí a okamžitě uhnul.Zahuhlal pozdrav a stál opřený o zedˇ.

"No tak abychom se dali do práce...musíme ještě hodně cvičit!" popohnala nás Patty.

Seděli jsme v kroužku a Jared jako napotvoru zrovna veldle mě.Už jeho přítomnost mě přiváděla do rozmanitých stavů.Ale vypadal provinile a smutně.Naše cvičení proběhlo překvapivě úspěšně.Moje zlost mě učinila dost silnou a všichni jsme byli zřejmě velmi motivováni.Když jsme končili bylo už něco po třetí hodině ráno.Co nejrychleji jsem se sebrala a snažila se utéct domů.

Jenže už kus před mým domem mě nekdo doběhl.

"Sandro.." řekl lehce udýchaným hlasem.

Zastavila jsem se,ale neotočila se.

"Chtěl bych se ti ještě jednou omluvit za ten včerejšek...víš já sem strašněj blbec!Neměl jsem se k tobě takhle chovat...cítím se strašně..uvědomil jsem si že jsem ti asi dával marné naděje...i když jsem měl holku..." přestal a odmlčel se.Čekal na mou odpovědˇ,ale já neměla co říct.

"Prosím..já vím,že moje chování bylo hloupé...ale já tě nechci ztratit jako kamarádku" stále čekal na odpověd´.

Otočila jsem se k němu a pouliční lampa ozářila slzy řinoucí se mi po tváři.Jeho oči byly ustarané a smutné.Začal se ve mně sbírat hněv.

"Ty si myslíš,že si můžeš takhle zahrávat s lidma?!Že mě můžeš políbit a já si budu myslet,že je to jen tak...a že je pak vpořádku,když se dozvím,že už máš přítelkyni?!Tak já ti něco řeknu pane Leto!Tím co jsi udělal jsi neztratil mě,ale sám sebe!Měl by ses kát sám sobě!...Musíš nejdřív něco cítit,abys mohl pak pochopit co cítí ostatní!" stál tam a díval se na mě.Zdálo se jakoby se měl každou chvíli rozbrečet a zároveň se cítil ukřivděně.Ale tiše souhlasil s tím co jsem mu řekla.Otočila jsem se a pokračovala v mojí cestě domů.On tam pořád stál a díval se za mnou...