Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sedím v lavici a přemýšlím jaký způsob smrti je nejlepší,když mě vyrušila profka z mého slastného rozjímání.

"Sandro můžeš dopočítat tenhle příklad?" hrklo ve mně.Sakra matiku vůbec nedávám.Profka to po mém bezradném pohledu vzdala a obrátila se na další existence naší třídy.

"Jarede?...jakto že máš ve škole nůž?!Okamžitě si s ním přestaň hrát!" podívala jsem se nenápadně jeho směrem.Jared,rozvalený s nohama na lavici,si přestal čistit nehty zmíněným nožem a upřel svůj pohled na profku.Pak jen nůž silou zabodl do lavice nespouštějíc z ní oči.Ta na něj zírala,polkla a raději oslovila jiného žáka.

"Odmocnina z 25.." pronesl nahlas,ale ledabile Jared

"Prosim?" rekla velice překvapeně profka

"Výsledek.." houkl na ni zpátky

Tak takhle probíhal normální den u nás ve třídě.Byli jsme parta vyvrhelů.A Jared samozvaný nedobrovolný vůdce školní smečky vostrejch kluků.Chodil do školy jen tak aby se neřeklo.Všichni před ním měli respekt.Dokonce i profesoři.Proslýchalo se o něm,že byl 2x ve vězení.....A stejně jako všichni jsem měla z něj strach.Měl chladné pronikavé oči,které mi naháněly hrůzu.Snažila jsem se mu zdaleka vyhýbat.

O přestávce jsem potkala na chodbě moji kamarádku Petty.Byla to holka,kterou jsem znala už několik let a byly jsme skoro pořád spolu....Zrovna když jsme stály u skříněk,prošel kolem nás Jared s se svym kámošem Mattem.Petty mi stiskla a paži a vydala neidentifikovatelný tichý zvuk.

"Pett to nemyslíš vážně?!"

"Ale vždyt´ on je tak sexy!!"

"A je to psychopat...zapomeň na něj!Pojd´!" obratila jsem oči v sloup a tahla ji na další hodinu.

No jo...Patt..Měla pochopení pro moje problémy,ale vlastní neuměla moc řešit.Zbytek hodiny byla mimo a já doufala,že tahle muka už brzo skončí.

Po škole jsem netrpělivě vylítla ven a čekala na Pett.Doběhla ke mě ještě polooblečená.Bylo neuvěřitelné jak někdo může být tak pomalý.Pett byla jedna z těch holek co chodí v černé a mají plno piercingů a bez tužky na oči by neudělaly ani krok.Ale nebyla to žádná satanistka.Sama říkala,že satanisti jsou trapáci.Já jsem oproti ní tolik černou nenosila,ale taky jsem se spíš vyhýbala křiklavým barvám.Měla jsem tmavě hnědé delší vlasy,které jsem nosila skoro pořád v culíku a brýle s černými obroučky.

Zrovna kolem nás prošel Jared a Pett začala za jeho zády předvádět jak slintá.Nevěřícně jsem zakroutila halvou a odtáhla pryč svoji slintajíci kamarádku.

Na křižovatce u nás v ulici jsme se s Patt rozloučily a každá zamířila domů.Ve dveřích mě přivítal kocour a matka volající z kuchyně.

Běžela jsem nahoru do svého pokoje.Hodila jsem tašku na zem a rozvalila se na postel.Chvíli jsem ležela a zírala do stropu a přemýšlela o dnešku.Ani nevím proč vybavil se mi Jaredův obličej....pak Pett...a pobavene sem se uchichtla :D.....Venku zahřmělo.Posadila jsem se.Přešla k oknu.Rychle se sbíhaly mraky a foukal vítr.Tlusté kapky začaly padat na parapet.Vyhrabala sem telefon z kapsy a zavolala Pett.Řikala jsem si,že není nad to si o deštivém večeru vyprávět příběhy nebo koukat na film.Zachvíli se už šplhala po mém stromě.Měly jsme už vystavěný menší žebřík.Vynalézavé dívky se poznají :D.

"Sandro...před chvílí jsem šla kolem toho našeho domu...no víš kterej myslim?!" rozrušeně na mě ještě z parapetu chrlila Pett.Ještě abych si ho nepamatovala...jednou mě dokonce v noci vzbudila noční můra.

"No a co s nim??"

"Svítilo se tam!!"

"Ne já tam nejdu!!!...a ..a navíc prší!!" začínala jsem mít zase ten děsivý pocit!

"Jasně že ne tedˇ !!...ale chtěla bych zjistit co tam je...třeba se tam někdo přistěhoval..?" řikala během rozvazovani svych 20ti dírkových glád.Jen jsem ji zamyšleně pozorovala.

"No tak co říkáš?!" prosebně ke mě vzhlédla.

"No dobřeee....ale až přestane pršet!" doufala jsem že nikdy nepřestane.

"Jooo...a zatim se můžem kouknout na Ruku zabiják!!" se smíchem sme se svalily na postel.Tenhle film pro nás nikdy neztrácel kouzlo.

Po filmu jsem stejne nedokázala jít s Pett k tomu domu.I když zklamaně,ale přijala můj slib,že zejtra zatáhnem školu a půjdem to prozkoumat!Sakra tohle nedopadne dobře....

Ráno jsem vstala jako obvykle a na rohu jsme se sešly s Petty.Místo směrem ke škole jsme to otočily do města.Potřebovaly jsme se nejdřív nakopnout kafem.Když jsme vyšly s kafem v ruce,tak do koho jsme to nevrazili..ano sám náš borec Jared!Někdy mě překvapovalo jak dokázala Pett předstírat klid.

"Co ty tady?!" vypadlo ze mě ani nevim jak.

"Co by...jdu si pro kafe.." řekl prostě "...ale vy byste měly bejt ve škole ne?!"

"Možná měly...možná ne.." pokrčila jsem rameny "..šly jsme si pro kafe!" dodala jsem s výtězoslavným výrazem.Netušim kde jsem vzala odvahu s ním mluvit.Pett jen kupodivu stála a dívala se nepřívětivě...žádný chichotání nebo tak...prostě něco co bych jindy čekala.Otočily jsme se k odchodu a polohlasem na mě Petty:"Ještě ten by se nám do toho mohl připlýst!To by tak scházelo!"

Šly jsme pomalu k tomu domu a ja se modlila,at už tam znovu nemusim.Když na nás zpoza rohu čekalo překvapení v podobě opírajícího se Jareda.Měl naprosto smrtelně vážný výraz ve tváři.

"Do čeho bych se neměl připlýst?!?...tak vyklopte to!"

"Co je ti do toho?!Sme snad u výslechu?!" opáčila jsem vytočeně.Nachvíli se zarazil,ale pak se trochu pousmál.

"No mohl bych vás trochu mučit,ale to by na veřejnosti asi moc nešlo.." měla jsem co dělat abych se nezačala smát.

"A proč tě to sakara tak zajímá?!Jdi si radši po svejch!" už jsem ho začínala mít dost.

"Dobře...jdu tam kam vy...myslím,že něco chystáte..." šel rozhodným krokem.

"A proč u toho chceš bejt?!Není to snad naše věc?!"

"Protože mám rád vzrušení?!" řekl a zastavil se náhle přímo přede mnou takže sem do něj narazila.Usmál se a šel dál.

"Fajn...možná že se nám někdo třetí bude hodit.." mrkla jsem na Petty a ta přikývla s vážným výrazem.Šli jsme mlčky ještě chvíli než jsme se zastavili před tím domem.

"Počkejte!...snad nechcete jít do toho domu?!" řekl najednou víc nervózně Jared.Obě jsme se na něj jen podívaly.Pohled nám mlčky opětoval.

"Říká se,že tam už dlouho nikdo nebydlí..už 50 let...slyšely ste co se tam stalo?!" říkal polohlasem jakoby nás někdo mohl slyšet z toho domu.

"Jo žil tam muž se svým synem...zavíral ho před okolním světem...ten kluk se 25 let nehnul z tohoto domu...." řekla jsem dramaticky.Všichni jsme jako v tranzu zírali na ten barák.Pak Pett do vzniklého ticha prohodila "...včera se tam svítilo..přísahám!"

"A proč chcete vědět jestli tam někdo je?!" nervózně vypálil Jared.

"Řekni,že tě to neláká...zjistit jak to vypadá uvnitř..jestli tam něco nezůstalo...nějaký deník třeba.." začala rozvášněně Patt.Vykročila směrem k domu přes ulici.My s Jaredem sme ji následovali.Přišli jsme k přední brance,která byla tak zrezivělá,že by stačilo do ní jen strčit a ona se rozpadne.Dům měl středně velkou zahradu,která byla smaozřejmě zanedbaná.Všude byly vysoké plevely a keře.Kolem dokola rostly jehličnaté keře které dům zakrývaly z okolních stran.Nad brankou se pnul hustý břečtˇan.Okna domu byla už lety dětských uličníků povětšinou vymlácená.Měl dvě patra a propadlou část střechy.Omítka téměř vypadala.Vždycky jsem se divila proč se obec o tento dům nestará.Určitě by za normálních okolností byl dobře obytný.Ale to že je takto zanedbáván je další důvod proč si klást otázky.

Jared chtěl už vzít za kliku,ale obě jsme ho zarazily výkřikem "Neeee!!!!"

"Chcete snad dovnitř ne?!" nechápavě se na nás podíval.

"Nemůžes to otevřít.."

"Snad nevěříte na nějakou kletbu nebo tak?!" uchichtl se a chtěl znovu vzít za kliku.

"Neee...počkej!" chytila jsem ho za paži a ukázala nad řetěz visící nad ním.

Zarazil se a poodstoupil o krok aby se rozhlédl.

"Dá se to obejít?!" zeptal se a díval se upřeně někam do dvora.

"Dá...ale je to dost zarostlý zezadu..."

Beze slova vyrazil kolem baráků vedle.Byla to celkem úzká ulička,která dělila ten dům od statních.Byly v ní nějaké popelnice a odpadky.Vysoká zedˇ působila dost strašidelně.Dostali jsme se zezadu baráku,kde byla taky zed´.Bezradně jsme tam stáli a dívali se na tu zed´.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

And again and again...

(Helena de Extasy, 1. 12. 2009 9:51)

Znám ji téměř nazpaměť, ale stejně se mi stále líbí