Mia’s POV
Úplně strhaná z předešlé noci,
jsem vstupovala na pódium.V hlavě jsem měla úplně prázdno.Všechny moje pohyby
byly automatické, jako by je řídil nějaký mechanismus v mém těle.Dívat se
na lidi kolem pro mě bylo jako sledovat obrovskou márnici.Začala první skladba
a mě jakoby nakopl další mechanismus a já začala hrát.Už zmizely veškeré pocity
a emoce, které jsem během koncertu předtím měla.Občaas mě opět pronásledoval
ten pocit, že mě někdo pozoruje.Snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost a
nedívat se do publika.Pak jsem si ani nevím proč stoupla přímo na okraj pódia a
podívala se do toho obrovského davu těl a tváří.Jako bych někoho hledala nebo
chtěla najít.Něco mě nutilo dívat se do všech těch obličejů.A pak...jako bych
na zlomek vteřiny někoho zahlédla.Něčí pronikavý pohled.Zavřela jsem oči a opět
je otevřela.Stála tam.Uprostřed těch všeho toho bouřícího davu.Nehybná a
usmívající se s pohledem upřeným přímo do mých očí.Naprosto klidná s výrazem
čirého výsměchu a pohrdání.Odvrátila jsem pohled jinam a ona tam opět
byla.Těkala jsem očima na všechny strany a ona se objevila na každém míste, kam
jsem se podívala....zas..a zas.....a zase!Vysmívala se mi ze všech stran.Rychle
jsem se otočila a šla se napít vody v přestávce mezi songy.Těžce jsem
oddychovala a ze všech sil uvažovala jsk tenhle koncert dohrát.Nebudu se tam
prostě dívat!
Celý zbytek té mučednické hodiny
jsem cítila v zádech ten spalující pohled.Nemluvila, ale já jsem věděla co
si myslí.Jak bych to nevěděla....vždyt ona byla já.
Musím to dostat pryč z mojí
hlavy!Nebude mě takhle pronásledovat!Jakým právem?!Opět jsem našla svoje
prášky.Předtím to dostatečně nezabralo, tak ted‘ si musím jich vzít víc.Musí
zmizet....musím ji zahnat pryč!Nasypala jsem si do dlaně pět prášků a všechny
je naráz spolkla.Tak a ted‘ by mělo být všechno jak má být.
„Jde se slaviiiit!!!“ zařval z chodby
Gas.Lehce jsem se pousmála a slezla dolů ke klukům.Za stolem se na mě zubil
Ville s nohama na něm a rukama za hlavou.Linde naproti němu už do sebe
klopil vodku.
„Co se slaví?“ tázavě jsem se na
ně koukla.
„Co budeš chtít...koukali jsme,
že jsi v poslední době nějaká smutná, tak jsme se rozhodli ti uspořádat
menší oslavu.“ zubil se stále Ville a Linde mi už vrazil flašku vodky.S radostí
jsem ji přijala a připojila se k nim.Ville jakožto abstinent se k nám
nepřidal, ale dokázal se bavit i bez alkoholu.Všichni se smáli a snažili se
navodit dobrou náladu.I já se cítila skvěle.....až moc skvěle...a v jednu chvíli
mi bylo spíš už mdlo a pak už nevím nic....
Gerard’s POV
Uffff..to byl zase koncert....už
dlouho se mi nestalo, že jsem byl tak nesoustředěný a mimo.Stále jsem musel
myslet na Miu.Pořád jsem ji viděl před sebou jak pláče.Ten její prázdny pohled,
když odcházela.Objímala mě hrůza a špatný pocit....nemám rád svoji
intuici...bohužel mě ještě nikdy nezklamala.
Šel jsem k našim busům a
přemýšlel o svých přítelkyních.Nebylo jich moc teda....vlastně dvě.Připadám si
jako totální nezkušenej vůl.Kde já jsem měl mozek a hlavu?Ze svého mládí si
toho nepamatuju moc, protože jsem byl věčně na sračky a pak už přišla Kat a
vytáhla mě trochu z toho svinstva.Ale jen natolik, abych do toho ještě víc
spadl.Nevím co mě k tomu vždycky dohánělo.Snad stesk....nebo myšlenka na
to, že když už konečně něco mám, tak je mi to opět odepřeno.Začínal jsem si
připadat, že si to nezasloužím...nezasloužím si být št’astný.Byl jsem tak
sám.....tak strašně opuštěný, že mojí jedinou milenkou byla droga.Nebyl nikdo
jiný kdo by mě každý den činil št’astným.Nebyl jsem už ani člověk.....co
vlastně činí člověka člověkem....a kde je hranice toho kdy je ještě člověk
normální a kdy blazen?Tyto otázky mě budou asi trápit do konce života.S Kat to
nebyl vztah, ale zvyk.Jako když máte tetování a přestanete ho už vnímat,
protože je už prostě vaší součástí.Mluvíme-li o Elize....byl jsem skoro jako
nezkušené kuře a ona byla tak jiná než Kat.Živá a jiskřivá.Není těžké se
zamilovat do člověka, který o vás pečuje.Ale ta péče se pro vás pak zmení na osinu
v zadku.Máte ji tam pořád a kamkoliv se hnete, tak je tam.Nebyl jsem na to
vůbec zvyklý.Začínala otravovat každou minutu mého života.Stydím se...opravdu
se stydím za to jak jsem se k ní zachoval, ale prostě už jsem nemohl
jinak.....Mimochodem vím, že se účastní téhle tour.Ale zatím se nám daří oběma
se jeden druhému úspěšně vyhýbat.Dokonce se divím, že to ona umí.
Z mých myšlenek cestou k busu
mě vytrhl pronikavý zvuk.Takový který neslyší nikdo rád.Byl to zvuk sanitky.Všechno
ve mě se sevřelo.Jelikož jsem byl u busu už, tak jsem hodil všechny svoje věci
k němu a začal utíkat směrem ke zvuku sirény.Běžel jsem jak mi to moje
plíce dovolovaly a ten hnusný pocit ve mě sílil.Z celého srdce jsem doufal, že
se pro jednou mýlí.Blížil jsem se k tomu místu a bohužel sanitka stála u
busů HIM.Začaly mi téct slzy.Jako bych už předem věděl, co se stalo.Doběhl jsem
až k sanitce a nemohl popadnout dech.A pak.....vynesli Miu na
nosítkách.Začal jsem doopravdy plakat.Nedokázal jsem to už zadržet.Bože snad
není mrtvá!
„Co je s ní??Co se stalo?!!“
snažil jsem se něco dostat ze sanit’áků.
„Kombinace velkého množství
prášků na spaní a alkoholu.Vezeme ji do nemocnice.Asi byste se měli spojit s její
rodinou.“ odbyl mě a zabouchl sanitku.Nevěřícně jsem zíral za odjíždejícím
vozem.Zhroutil jsem se k zemi a propukl v neutišitelný pláč.Někdo mě
vzal kolem ramen a dovedl někam dovnitř.Skoro jsem neviděl a nevnímal jsem
téměř nic.Prosím at‘ se z toho dostane!Prosím!!
Komentáře
Přehled komentářů
úžas.....já prostě nemůžu tohle je perfektní píš dál :DD
no teda...
(smelly.cat, 12. 11. 2007 21:50)fakt válíš, tohle byl snad nejlepší díl!!! No jo, když má někdo talent...8)
Tak tan náze story padne jako ulitý
(L&S, 11. 11. 2007 12:57)Je to neuvěřitelně dobře napsané a každý si pak dokáže ty pocity postav vybavit,prostě pokračuj!
páni
(mimimoula, 11. 11. 2007 9:43)Nádhera. Jakto děláš ž vždycky vytvoříš tak dokonalej děj a prostě to všechno. Je to moc hezký
aww
(fili, 8. 12. 2007 17:25)