Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mia’s POV

Úplně strhaná z předešlé noci, jsem vstupovala na pódium.V hlavě jsem měla úplně prázdno.Všechny moje pohyby byly automatické, jako by je řídil nějaký mechanismus v mém těle.Dívat se na lidi kolem pro mě bylo jako sledovat obrovskou márnici.Začala první skladba a mě jakoby nakopl další mechanismus a já začala hrát.Už zmizely veškeré pocity a emoce, které jsem během koncertu předtím měla.Občaas mě opět pronásledoval ten pocit, že mě někdo pozoruje.Snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost a nedívat se do publika.Pak jsem si ani nevím proč stoupla přímo na okraj pódia a podívala se do toho obrovského davu těl a tváří.Jako bych někoho hledala nebo chtěla najít.Něco mě nutilo dívat se do všech těch obličejů.A pak...jako bych na zlomek vteřiny někoho zahlédla.Něčí pronikavý pohled.Zavřela jsem oči a opět je otevřela.Stála tam.Uprostřed těch všeho toho bouřícího davu.Nehybná a usmívající se s pohledem upřeným přímo do mých očí.Naprosto klidná s výrazem čirého výsměchu a pohrdání.Odvrátila jsem pohled jinam a ona tam opět byla.Těkala jsem očima na všechny strany a ona se objevila na každém míste, kam jsem se podívala....zas..a zas.....a zase!Vysmívala se mi ze všech stran.Rychle jsem se otočila a šla se napít vody v přestávce mezi songy.Těžce jsem oddychovala a ze všech sil uvažovala jsk tenhle koncert dohrát.Nebudu se tam prostě dívat!

Celý zbytek té mučednické hodiny jsem cítila v zádech ten spalující pohled.Nemluvila, ale já jsem věděla co si myslí.Jak bych to nevěděla....vždyt ona byla já.

Musím to dostat pryč z mojí hlavy!Nebude mě takhle pronásledovat!Jakým právem?!Opět jsem našla svoje prášky.Předtím to dostatečně nezabralo, tak ted‘ si musím jich vzít víc.Musí zmizet....musím ji zahnat pryč!Nasypala jsem si do dlaně pět prášků a všechny je naráz spolkla.Tak a ted‘ by mělo být všechno jak má být.

„Jde se slaviiiit!!!“ zařval z chodby Gas.Lehce jsem se pousmála a slezla dolů ke klukům.Za stolem se na mě zubil Ville s nohama na něm a rukama za hlavou.Linde naproti němu už do sebe klopil vodku.

„Co se slaví?“ tázavě jsem se na ně koukla.

„Co budeš chtít...koukali jsme, že jsi v poslední době nějaká smutná, tak jsme se rozhodli ti uspořádat menší oslavu.“ zubil se stále Ville a Linde mi už vrazil flašku vodky.S radostí jsem ji přijala a připojila se k nim.Ville jakožto abstinent se k nám nepřidal, ale dokázal se bavit i bez alkoholu.Všichni se smáli a snažili se navodit dobrou náladu.I já se cítila skvěle.....až moc skvěle...a v jednu chvíli mi bylo spíš už mdlo a pak už nevím nic....

Gerard’s POV

Uffff..to byl zase koncert....už dlouho se mi nestalo, že jsem byl tak nesoustředěný a mimo.Stále jsem musel myslet na Miu.Pořád jsem ji viděl před sebou jak pláče.Ten její prázdny pohled, když odcházela.Objímala mě hrůza a špatný pocit....nemám rád svoji intuici...bohužel mě ještě nikdy nezklamala.

Šel jsem k našim busům a přemýšlel o svých přítelkyních.Nebylo jich moc teda....vlastně dvě.Připadám si jako totální nezkušenej vůl.Kde já jsem měl mozek a hlavu?Ze svého mládí si toho nepamatuju moc, protože jsem byl věčně na sračky a pak už přišla Kat a vytáhla mě trochu z toho svinstva.Ale jen natolik, abych do toho ještě víc spadl.Nevím co mě k tomu vždycky dohánělo.Snad stesk....nebo myšlenka na to, že když už konečně něco mám, tak je mi to opět odepřeno.Začínal jsem si připadat, že si to nezasloužím...nezasloužím si být št’astný.Byl jsem tak sám.....tak strašně opuštěný, že mojí jedinou milenkou byla droga.Nebyl nikdo jiný kdo by mě každý den činil št’astným.Nebyl jsem už ani člověk.....co vlastně činí člověka člověkem....a kde je hranice toho kdy je ještě člověk normální a kdy blazen?Tyto otázky mě budou asi trápit do konce života.S Kat to nebyl vztah, ale zvyk.Jako když máte tetování a přestanete ho už vnímat, protože je už prostě vaší součástí.Mluvíme-li o Elize....byl jsem skoro jako nezkušené kuře a ona byla tak jiná než Kat.Živá a jiskřivá.Není těžké se zamilovat do člověka, který o vás pečuje.Ale ta péče se pro vás pak zmení na osinu v zadku.Máte ji tam pořád a kamkoliv se hnete, tak je tam.Nebyl jsem na to vůbec zvyklý.Začínala otravovat každou minutu mého života.Stydím se...opravdu se stydím za to jak jsem se k ní zachoval, ale prostě už jsem nemohl jinak.....Mimochodem vím, že se účastní téhle tour.Ale zatím se nám daří oběma se jeden druhému úspěšně vyhýbat.Dokonce se divím, že to ona umí.

Z mých myšlenek cestou k busu mě vytrhl pronikavý zvuk.Takový který neslyší nikdo rád.Byl to zvuk sanitky.Všechno ve mě se sevřelo.Jelikož jsem byl u busu už, tak jsem hodil všechny svoje věci k němu a začal utíkat směrem ke zvuku sirény.Běžel jsem jak mi to moje plíce dovolovaly a ten hnusný pocit ve mě sílil.Z celého srdce jsem doufal, že se pro jednou mýlí.Blížil jsem se k tomu místu a bohužel sanitka stála u busů HIM.Začaly mi téct slzy.Jako bych už předem věděl, co se stalo.Doběhl jsem až k sanitce a nemohl popadnout dech.A pak.....vynesli Miu na nosítkách.Začal jsem doopravdy plakat.Nedokázal jsem to už zadržet.Bože snad není mrtvá!

„Co je s ní??Co se stalo?!!“ snažil jsem se něco dostat ze sanit’áků.

„Kombinace velkého množství prášků na spaní a alkoholu.Vezeme ji do nemocnice.Asi byste se měli spojit s její rodinou.“ odbyl mě a zabouchl sanitku.Nevěřícně jsem zíral za odjíždejícím vozem.Zhroutil jsem se k zemi a propukl v neutišitelný pláč.Někdo mě vzal kolem ramen a dovedl někam dovnitř.Skoro jsem neviděl a nevnímal jsem téměř nic.Prosím at‘ se z toho dostane!Prosím!!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

aww

(fili, 8. 12. 2007 17:25)

úžas.....já prostě nemůžu tohle je perfektní píš dál :DD

no teda...

(smelly.cat, 12. 11. 2007 21:50)

fakt válíš, tohle byl snad nejlepší díl!!! No jo, když má někdo talent...8)

Tak tan náze story padne jako ulitý

(L&S, 11. 11. 2007 12:57)

Je to neuvěřitelně dobře napsané a každý si pak dokáže ty pocity postav vybavit,prostě pokračuj!

páni

(mimimoula, 11. 11. 2007 9:43)

Nádhera. Jakto děláš ž vždycky vytvoříš tak dokonalej děj a prostě to všechno. Je to moc hezký