Mia’s POV

Sedím v buse a jedem.Cítím se divně.Mám za sebou první koncert a už vím o čem to je, ale je mi jasné. že ne vždycky to proběhne tak hladce.Ted‘ mi ale trochu vrtal hlavou Gerard.Byl tak skvělý, že by to bylo až moc hezké kdyby se o mě zajímal, než aby to byla pravda.Čmárala jsem si takové neurčité postavy na papír a na jedno ucho poslouchala mp3.Přisedl si ke mně Ville a donesl mi kafe.

„Tak jak je?Neštve tě to s náma tady už??“ pousmál se.

„Zatím ani ne...dík za kafe..ted‘ mi bodne..“ napila jsem se.

„Není zač..říkal jsem si, že ti budu dělat společnost jestli ti to ovšem nevadí..vidím, že más svojí zabavu..“ a zvědavě pokukoval po mém pokresleném papíru.

„Ne to je dobrý...posad‘ se tu se mnou...můžeš mi vyprávět jaké to je být na turné...veselé i méně veselé historky...chci slyšet všechno..“ opřela jsem si bradu o kolena a pohodlně se usadila naproti němu.

„No kde bych začal...počkej...no tak já ti teda povím tu nejstrašnější věc na tomhle turné..a vlastně na všech!!...je to naše odvěká noční můra!!Někdy mám pocit, že budu skákat z okna za jízdy jak je to příšerné...“ odmlčel se a díval se na mě s tak vážným výrazem až mi to skutečně nahánělo hrůzu a vážndě jsem se začínala bát „já ti povím co to je...“ a naklonil se ke mně přes stůl a dramaticky přihmouřil oči „......jsou to Gasovy TRENÝRKY!!!!“ zahřměla já jsem se málem skácela pod stůl.Oba jsme se smáli asi deset minut.Pak mi dlouho vyprávěl o různých zážitcích.Některé byly o šílených fanoušcích, kteří se pokouší páchat sebevraždy před jejich hotely nebo naopak o členech kapely snažících se páchat sebevraždy v hotelech.Divoké párty a smrtelně nudné večery, kdy jsou donuceni se koukat na telenovely v cizích jazycích.Ale všechno to stoji za ten zážitek toho, kdy jsi na podiu a tleská a křičí obrovské publikum.Pak se k nám připojila Silke a oba začali vzpomínat hned na to a pak na ono.Bavilo mě je sledovat a poslouchat jak se překřikují a pak zase zasněně vzpomínají.Pak Silke odešla a my opět osaměli.Tehdy Ville zvážněl.

„Víš...ale nejvíc mě někdy trápí ten stesk a odloučení...člověk si připadá tak sám...jo říkáš si, že si zvykneš, ale prostě někdy je to moc silné...a zvlášt‘ já svoji zemi mám moc rád...ale můžeš se aspoň těšit, že přijdeš domů a tam tě někdo bude čekat...ale to se mi ted‘ nestane...“ posmutněl a zadíval se z okna, kde už byla tma a jen nás míjela pouliční světla.

„Chybí ti Jonna?“ zeptala jsem se tiše

On se jen zůstal dál dívat ven z okna bez odpovědi.Začala jsem mluvit já.

„Víš...já jsem sama...a vždycky jsem byla....jestli to byl nějaký muž, tak jen na jednu noc nebo na dvě....nikdy jsem se nezamilovala..žádný za to nestál...kolik nocí a dní jsem probrečela jen protože jsem se cítila prokletá a nevěděla jsem proč se tohle děje zrovna mně.Bud‘ rád, že jsi poznál lásku a ne jednou...vždyt‘ to, že o tom dokážeš napsat tak krásné písně dokazuje jak jsi mocně obdařen láskou v tvém srdci.Tak jako ty nemiluje žádný...každý člověk miluje jinak...někdo vášnivě..jiný chladně....já se obávám, že mě tento dar nebyl dán...a někdy doufám, že se snad mýlím..“ po tom co jsem domluvila, bylo ticho.Ville se hlavou opíral o sklo a díval se na mě.Já se za to dívala z okna.Po dlouhé chvíli promluvil, ale téměř jeho hlas zanikal v hluku jízdy.

„Nejsi prokletá...zamiluješ se, ale asi to bude jen jednou....a asi i navždy....“ ještě chvíli jsme oba mlčeli a dívali se z okna a pak bus zastavil, protože jsme byli u benzínky.Oba jsme se zvedli a vyšli ven na čerstvý vzduch.Byl krásný teplý letní večer.Šla jsem si koupit nějaké drobnosti a pak si sedla ven na cigáro.Zrovna když jsem si zapálila, tak si ke mně z ničeho nic odněkud vynořil Gerard.Trochu mě polekal.

„Jéé ahoj“ pozdravil mile a přisedl si ke mně na lavičku kde sem seděla.

„Ahoj...vy jste tu taky zastavili..jsem si ani nevšimla“

„Jo ted‘ jsme přijeli..celou dobu jsme byli za vama..“

Chvíli jsme seděli a jen tak mlčeli a pak vytáhl z kapsy balíček želé bonbónů.

„Dáš si?Tyhle mám moc rád...jsou strašně dobrý“ nabídl mi s úsměvem.Podívala jsem se na něj a v tu chvíli jsem ucítila něco uvnitř.Co to je?Tenhle pocit kolem srdce a žaludku jsem neznala.Jakoby mi v břiše poletovalo hejno orlů.Najednou jsem si připadala jako malá holčička na hřišti a on jako chlapeček co si nehraje s ostatníma klukama, ale přišel mi nabídnout ze svého pokladu....v tuhle chvíli jsem věděla, že jsem se zamilovala....přišlo to tak náhle jako blesk z čistého nebe.Poprvé v životě jsem se necítila tak sama a prázdná.

Asi jsem na něj divně zírala, protože se jeho výraz změnil na ustaraný.

„Co je ti?Jsi vpořádku??“ zeptal se nejistě.

„Eh...jo dobrý..to nic...ráda si vezmu..díky“ a vzala jsem si jedno želé.Bylo opravdu moc dobré.A tak jsme tam jenom oba seděli a jedli želé bonbóny.A svět byl krásný.....dokud nepřišel Frank.:D

Gerard’s POV

Proč ten Frank má ten mimořádnej talent zkazit všechny situace?!?Někdy ho fakt nesnáším!!!

„Co tu vy dva děláte?!?“ dřepnul si vytlemej jako vždy k nám.Ja toho skrčka asi něčím praštím!!

„Ahoj...nic jen jíme bonbóny a povídáme si..“ řekla Mia s milým úsměvem.Začínal jsem žárlit, že ten úsměv patřil Frankovi a ne mě!

„No asi už pojedem..pojd‘ Franku!“ řekl jsem rychle a zvedal se.

„Co co?!Dyt‘ sem si ted‘ sednul!“ nechápal Frank

„Tak zase vstaň!...tak zatím a uvidíme se zítra na stagei...a dobrou noc“ popřál jsem a snažil se na sobě nedat znát jak mě ten Iero vytočil.

„Jasně...dobrou noc..“ odpověděla a tentokrát se usmála na mě.Asi minutu jsem tam ještě stál a nějak jsem chtěl ještě něco říct, ale pak jsem raději odešel.

Všichni už nastoupili do busu a já jsem ještě dokuřoval před busem, když mě někdo zavolal a já se otočil.Byla to Mia, která běžela mým směrem.

„Jen jsem ti chtěla..ehm..no....dobrou noc“ a vlepila mi rychlou pusu na tvář a odběhla.Zůstal jsem tam stát jak přibitý a díval se za ní jak běží k jejich busu.

„GERARDEEEE!!JEDEEEEEM!!“ ozvalo se zevnitř busu.To me probudilo a rychle jsem nastoupil.

Ještě asi dvě hodiny jsem do noci zíral z okna a myslela na ni.Bože je možný, že jsem se tak rychle zabouch?!Bylo to tak zvláštní a jiné.Donutil jsem se jít spát, abych mohl brzo ráno vstát a vidět ji.Nemohl jsem se dočkat až zase pohlédnu do jejích očí...