Jdi na obsah Jdi na menu
 


Frank’s POV

 

Moje letadlo konečně přistálo na letišti v LA.Žaludek se mi svíral a bolela mě hlava.Bohužel to nemělo nic společného s několikahodinovým letem, ale s tím, že jsem byl neuvěřitelně nervózní.Přiletěl jsem totiž právě na sraz s klukama z kapely.Od doby co jsme si dali pauzu, tak jsme se neviděli už pár měsíců.I předtím na tour bylo vše tak hektické, že jsme raději byli každý sám za sebe a snažili se přežít těch pár koncertů a naše jediné myšlenky se upínaly k domovu.V té době jsem byl přesvědčen, že jsem št’astně ženatý a nic víc už si v životě nepřeju.A že jsem úspěšně zavrhl veškeré myšlenky na jediného člověka, který dokázal rozbušit moje srdce při jediném pohledu na něj nebo při zvuku jeho hlasu.

Byl to Gerard.Všichni už to asi nějakou dobu tušili a bud‘ o tom nechtěli mluvit, nebo to raději ignorovali.A taky to nebyla jejich věc.

Jenže těch pár měsíců doma, kdy jsem taky vystupoval s moji druhou kapelou, se pár věcí začalo usazovat v mojí hlavě.Hlavně jsem měl čas přemýšlet a uvědomil jsem si, že to co se mezi námi s Gerardem za ty roky odehrávalo, nebyl jen úlet nebo show.Já ho miloval.Jinak než svou ženu.Ale miloval jsem ho a neuměl jsem si představit svůj život bez něj.Byl moje životní láska.

A právě dneska jsem ho měl vidět po tak dlouhé době.Ted‘ když už naprosto jistě vím jak se věci mají.

Nasedl jsem do taxíku na letišti a řekl adresu Gerardova domu.Byla už tma a na Kalifornii celkem chladno.Z autorádia začal hrát song All I Want For Christmas a já si hned s úsměvem vzpomněl jak už je to dávno, co jsme tenhle song předělali.

Auto zaparkovalo a já se vypakoval i s taškami ven.Srdce se mi zašprajclo v krku a já měl pocit, že nejsem schopen vejít do domu.Viděl jsem jak se uvnitř svítí a je vyzdoben vánočními světly.Asi jsem byl opět poslední kdo dorazil.Zhluboka jsem se nadechl a vykročil ke dveřím.

 

Gerard’s POV

 

„A Bobovi zase pochcal pes koberec, tak se z toho chudák rozbrečel!“ vybuchli jsme všichni v salvu smíchu, když Ray prásknul asi desátý trapas.Byl jsem úplně bez sebe, že jsem je tu všechny zase viděl a slyšel jejich historky.

Pak se na prahu dveří ozvalo nesmělé „Ahoj kluci“ a já spatřil Franka, jak tam stojí s rukama plnýma tašek a usmívá se jako malý kluk.Srdce mi s naprostou určitostí vynechalo několik úderů.

Proč??!

Co se to právě stalo?Kde se ve mně vzal ten zvláštní pocit mravenčení v konečcích prstů už od rána, kdy jsem si uvědomil, že ho opět uvidím?Proč když se v tuto chvíli dívam na jeho rozzářené oči a úsměv, tak jako by celé moje tělo ožilo?

Všichni se vzpamatovali a vrhli se ho objímat a vítat.Rozebrali jeho náklad a on se smál a všechny objímal.Zdálo se mi to, nebo se na mě opravdu usmál trochu nesměle a objal mě vroucněji než ostatní?Nebo si přeju aby tomu tak bylo?

 

Frank’s POV

 

Každá část měho těla cítila jeho náruč.I když to trvalo jen pár nádherných vteřin.

Měl jsem chut‘ vychrlit to ze sebe hned ted’ tady před ostatními.Když jsem ho viděl, tak všechno nabylo na stokrát větší intenzitě.Všechny vzpomínky a pocity.

Ale nic z toho jsem nemohl na sobě nechat znát.Usmál jsem se na všechny a raději se pohledu Gerarda vyhýbal.

Celý večer jsme s klukama koukali na filmy a hráli hry.Jedlo se spoustu jídla a pilo hafo limonády.Nikdo z nás nepil alkohol.Kdo ví co by se stalo, kdybych byl podnapilý.Nechtěl jsem ani pomyslet.

Kolem půlnoci, kdy už většina poklimbávala u televize, jsem šel do kuchyně pro další Coca-colu.Po tom kvantu, co jsem vypil neusnu asi do rána.Dobře mi tak!

 

Gerard’s POV

 

Frank vstal a odešel do kuchyně.Bob a Ray vedli debatu o filmu, který právě běžel.Mikey spal.Nikdo si nevšimne, že jsem taky šel do kuchyně.Tohle je před zítřkem poslední možnost s ním být o samotě.

Stál ke mě zády a hrabal se v ledničce.Projela mnou mohutná vlna nervozity a žaludek se mi stáhnul.Potily se mi dlaně.

Co mám sakra těd‘ udělat?!Ještě před minutou jsem sem šel plný odhodlání a ted‘ nemám ani páru co tu dělám.

Zavřel ledničku s plechovkou v ruce a všiml si, že tam taky stojím a zírám na něj.Usmál se tím svým dokonalým úsměvem a chvíli čekal.

„Hah..Gee?Děje se něco?“ zeptal se a otevřel plechovku.To jak mě oslovil mě přemohlo a musel jsem nachvíli zavřít oči.Slova se mi vzpříčila v krku.

 

Frank’s POV

 

Proč tam stál v celé své kráse a díval se tak na mě??Maska, kterou jsem nasadil byla dokonalá.Nemohl nic poznat.

Ale proč pořád nic neříká??A proč ted‘ místo odpovědi zavřel oči a zhluboka dýchal?!

Ještě něco udělá a neudržím se...

Doléhla sem zvuk televize a smích kluků od vedle.V kuchyni byla tma a světlo sem doléhlo jen z okna vedle kuchyňské linky.

Byli jsme sami.To zjištění mě donutilo naprázno polknout.

„Chceš mi něco říct?“ vysoukal jsem ze sebe pokudmožno co nejlehčím tónem.

 

Gerard’s POV

 

Otevřel jsem oči a podíval se na rysy jeho tváře.

Miluju ho.

Pokaždé když se usměje a nebo řekne sprosté slovo.Ten rozpustily chlapecký způsob jeho vtipkování i roztomilý způsob jeho chůze.Nebyl den, kdy by moje myšlenky nepatřily jemu.Beze slova jsem se k němu přiblížil.Úsměv mu z tváře pomalu zmizel, ale v jeho očích nebyl strach.Upřeně jsem držel kontakt našich pohledů a aniž bych ho porušil, jsem vzal plechovku z jeho ruky a odložil ji na linku vedle něj.Neřekl ani slovo, ale ani se nepohnul.

Srdce mi naráželo do hrudi jako buldozer.Krev se mi hrnula po těle a začínalo mi být vedro.Ale už to nešlo zastavit.Ted‘ jsem si už jen přál, aby nikdo nepříšel.

 

Frank’s POV

 

Byl jsem ztuhlý jako socha a nemohl jsem věřit tomu, co se právě dělo.Určitě se mi to jenom zdá nebo si to jen namlouvám.To, co Gerard právě dělá určitě myslí úplně jinak.

Ale ten pohled, kterým mě propaloval, jsem nedokázal jinak vysvětlit.

Pak položil dlaň na mou tvář a moje hrůd‘ málem explodovala.Dotýkal se mě tak lehce jako by se bál.

Tohle nebylo pódium ani show.Tohle byla realita a náš život.

Naklonil se ke mě ještě blíž a naše rty byly od sebe jen pár centimetrů.Stále jsme se jeden druhému dívali do očí a oba měli strach z toho, od čeho už nešlo couvnout.

A pak jsem si dodal odvahu a odpověděl na Gerardovu nevyřčenou otázku a políbil ho.

 

Gerard’s POV

 

Líbal jsem Franka a bylo to jako bychom jeden druhého líbali poprvé.Všechny zvuky a předměty okolo vymyzely do pozadí a já dokázal vnímat jen Frankovy rty a ruce na mých bocích.Já hladil obě jeho tváře a i když jsem si přál se ho dotýkat, tak jsem se bál.Ale co by už mohlo být dále než tohle?

Chytil jsem ho za ramena a přitiskl ke kuchyňské lince.Z hrdla se mu vydral slaboučký sten a to mě překvapilo.Jednu ruku jsem mu položil na zátylek a snažil si ho přitáhnout, co nejblíž a druhou jsem ho hladil na zádech.

Naše rty tvořily dokonalou souhru, jako by pro sebe byly stvořeny.

Začínala se mi točit hlava z toho návalu rozrušení a z nedostatku vzduchu.

Musel jsem se ač nerad odtrhnout.

 

Frank’s POV

 

Odtahl se ode mě, ale venoval mi ještě další dva menší polibky.Opřel své čelo o mé a dlaní stále hladil mou tvář.Oba jsem mlčeli, ale na rtech mi pohrával úsměv.

„Franku..co budeme dělat?“ řekl trochu zoufale Gerard a já moc dobře věděl, že tím nemyslí ted‘.

„Nevím..“ řekl jsem ještě stále trochu zadýchaný. „...ale bez tebe už žít neumím.“

Vydal tiché uchechtnutí, zavřel oči a políbil mě na nos.Pak mě pevně objal a zabořil obličej do mého krku.

„Ani já bez tebe..“ zašeptal a já se k němu přimknul jak nejpevněji jsem uměl.

Ještě chvíli jsme takhle zůstali a já cítil naše srdce, jak bijí vedle sebe.Pak se odtáhl.

„Půjdu ted‘ vedle a zachvíli půjdu spát.Přijd‘ prosím tak za hodinu ke mě.“ zašeptal, věnoval mi letmý polibek a rychle odešel.Díval jsem se za ním a pak na místo, kde před chvílí ještě stál.Ještě jsem cítil jeho vůni.Pak jsem se usmál a vzal si svou plechovku.Myslím, že si ji schovám.

Vrátil jsem se do obýváku k ostatním a sedl si zpět na svoje místo na gauči, odkud jsem mohl vidět Gerarda, který zíral na obrazovku.Najednou se mi vybavily vzpomínky na věci, které jsem v sobě už dávno uzamkl.Bylo to jako by se to stalo někomu jinému.

Všechno se to sypalo jako vodopád obrazů a vět.Hlasů a úsměvů.Doteků a pohybů.Všechno najednou bylo realné a já se opět ztotožnil s tím mladým poblázněným klukem, kterému se občas podlamovala kolena, když se podíval do očí svého nejlepšího kamaráda.

Kterému bylo do pláče pokaždé, když se Gerard opil do bezvědomí nebo když se ho dotknul a ani to nevnímal, ale za to on každou svou nervovou buňkou.

Pamatoval jsem si jak jedem v našem starém vanu a já jsem namáčklý na okýnko díky Rayovi, který tvrdě zařezával.Byla noc a já nemohl spát.Otočil jsem hlavu a viděl Gerarda spícího u okýnka na zadním sedadle.V tu chvíli jsem chtěl být vedle něj a objímat ho.Trvalo pak hodiny než jsem mohl usnout, protože se mi hlavou honily různé představy a myšlenky na to jak se dostat na zadní sedačku.Někdy jsem dokonce ani neusnul a ráno jsem musel vypít litr kafe.

Dneska jsem to nemohl jen tak vzdát.Tentokrát ho nenechám jít.

 

Gerard’s POV

 

Už mě nebavilo tady sedět a zírat do obrazovky, když jsem stejně ten film ani trochu nevnímal.Zvedl jsem se a řekl dobrou noc.V pokoji jsem se nesvlékl a jen sebou švihnul na postel.Zavřel jsem oči a poslouchal okolní zvuky.Vybavilo se mi, když jsem poprvé viděl Franka.Byli jsme všichni v klubu a pilo se...hodně se pilo a já byl už dost ožralej.Ten večer jsem si toho moc nevnímal, ostatně jako vždycky, ale v paměti mi uvízla jedna tvář.A druhý den ten kluk přišel na zkoušku a já na něj zůstal zírat dobře minutu.Tenkrát se zasmál tím rozpustilým způsobem a já si připadal jako naprostý idiot.

Dlouhou dobu jsem si vedle něj připadal hloupě a až pak mi došlo, že jen protože mi vždycky přišel tak dokonalý.

To, co se mezi námi odehrávalo pak na show bylo vždycky jako droga.Pokaždé když jsem šel na pódium, tak jsem doufal, že se mě aspoň dotkne.A ve chvílích, kdy se odvázal a třeba mě políbil na tvář, tak jsem měl co dělat, abych se na všechno nevykašlal a nepovalil ho přede všemi.Ale potkal jsem manželku a on měl přítelkyni a pak si ji i vzal a všechno tak nějak utichlo a zapomnělo se na to.Oba jsme si asi namluvili, že jsme už na to moc velcí a že to není pravda.

Ale před chvílí to byla realita a to, co jsem cítil bylo doopravdy.

Pomalu jsem se nadechl a vydechl.Vstal jsem a šel otevřít okno, abych si mohl zapálit.

A ted‘ jsem si vlastně i uvědomil, že spousta věcí v mých textech se týkala jeho.Věděl to?Došlo mu to někdy?

Dveře se potichu otevřely a hned zase zavřely.Stál tam Frank a opíral se o stěnu vedle nich.V pokoji byla tma a světlo lampy na ulici mdle zbarvovalo pokoj domodra.Dál jsem kouřil cigaretu a nabídl i jemu.Chtěl jsem aby šel ke mě.Několika kroky přešel pokoj a vzal si jednu z krabičky, kterou jsem mu nabízel.Zapálil si a oba jsme mlčky stáli a naproti sobě.

„Co bude dál?“ zeptal se Frank a prolomil ticho.Natáhl jsem a vyfoukl.

„Já nevím...to ukáže čas.“ odpověděl jsem.

„Myslím, že čas nám už ukázal dost.“ řekl a povytáhl koutek úst.Taky jsem se usmál.Měl pravdu.

„Nechci na to ted‘ myslet.“ řekl jsem po chvíli a típl cigaretu.Posadil jsem se na postel a zíral před sebe.Frank taky típl a šel si sednout vedle mě.

 

Frank’s POV

 

Zase se mi rozbušilo srdce, protože jsem se rozhodl a chytil ho za ruku.Naštěstí mi stisk opětoval a palcem hladil hřbet mojí ruky.Pak se na mě podíval a usmál se.Nic neříkal jen se ke mě naklonil a opět mě políbil.Druhou rukou jsem mu položil na tvář a chvíli jsme se oba opět ztratili v polibku.Pak jsme se s zahihňáním odtáhli a položili se na postel.Jen tak jsme tam leželi a drželi se za ruce.

„Pamatuješ jak jsi mi tenkrát ojel rameno?“ zeptal se najednou a já si musel zakrýt pusu rukou, abych se nezasmál nahlas.

„Jo...nevím jak mě to napadlo, ale líbilo se mi to.“ odpověděl jsem.

„Mě taky...měl jsem pak co dělat, abych ti to v tourbuse nevrátil.“ oba jsme se zasmáli.

„Nebo jak jsi mě z ničeho nic políbil...to jsem rozdejchával několik dní.“ připomněl jsem mu.Gerard se zachichotal.

„No, musel jsem ti to nějak vrátit...“

Takhle jsme ještě dlouho leželi a jen si povídali, líbali se nebo hladili jeden druhého.Oba jsme prozrazovali spoustu našich tajných pokusů jak se tomu druhému přiblížit a byl to úžasný pocit moct to všechno konečně někomu říct.Navzájem jsme se překvapovali různými přihodami, kdy ten druhý netušil, že to bylo protože jsme po sobě toužili.

O hodně hodin později jsme leželi vedle sebe a jen se na sebe dívali.

„To byl nejkrásnější vánoční dárek jaký jsem kdy dostal.“ řekl Gerard a objal mě ještě těsněji do náruče.Zahihňal jsem se a on mě políbil na nos.

„Miluju tvůj smích..“ zašeptal.Políbil jsem ho.

„Já zas tvůj hlas..“ řekl jsem a cítil, že se červenám.Ted‘ mě zas políbil on.

Usnuli jsme jeden druhému v náručí.

 

Gerard’s POV

 

Ráno jsem se probudil, protože mi zvonil telefon na nočním stolku.Rozespale jsem ho zvedl a zabručel do sluchátka.

„Ahoj lásko, jsem na cestě z letiště domů.Do půl hodiny jsem tam..ta doprava je strašná!Taxík se děsně vleče!“ zašvitořila Lyn na druhé straně a mě jako by polil kýbl ledové vody.Vykulil jsem oči a chtěl se rychle posadit, ale něčí ruka mě vrátila zase zpět.

„Okej, to je super...už se na tebe těším!“ řekl jsem co nejradostntěji jsem uměl a položil to.Sakra!

Frank vedle mě spal zabořený do polštářů a vlasy mu šly na všechny strany.Byl jako andílek.Nechtěl jsem ho budit, ale kdyby ho tu Lyn našla, tak nevím jak bych to vysvětlil.

Ted‘ ne!Takhle ne!!

Políbil jsem ho na spánek a on se jen zavrtěl.Bohužel jeho nebylo lehké jen tak vzbudit.

„Frankie, za půl hodiny je tu Lyn a asi by nebylo nejlepší, kdyby tě našla v mojí posteli.“ řekl jsem nahlas a jemu se zakmitala víčka.Pak se mu otevřely oči a vykulil je na mě.Rozespale se snažil zvednout a já se musela zasmát.Byl jako malé dítě.Začal po pokoji hledat svoje boty, tričko a kalhoty.Pak mě naposled políbil a zmizel tiše ze dveří.

Převlékl jsem se a provedl co nejrychleji ranni hygienu.Zrovna když jsem scházel ze schodů, tak se domovní dveře otvíraly a z nich vyběhla Lyn a vrhla se mi kolem krku.Políbila mě na uvítanou a řekla jak se jí strašně stýskalo.Kufry nechala na chodbě a šli jsme do kuchyně, kde už seděl Ray a Bob a jedli tousty.Všichni se radostně pozdravili a mě srdce padalo až do kalhot.Připadal jsem si jako ten největší lhář na světě a taky provinile za to, že ji opradu taky rád vidím.

 

Frank’s POV

 

U sebe v pokoji jsem se převlékl a sešel dolů.Musel jsem si pořád připomínat, že na sobě nesmím nechat nic znát a nesmím zářit jako sluníčko.Připadal jsem si strašně zamilovaný a št’astný.Ani když jsem tam viděl Lyn a přivítal jsem se s ní, tak mě dobrá nálada neopustila.Věděl jsem, že mě Gerard miluje a nic mi ho nemohlo vzít.

 

Gerard’s POV

 

Snažil jsem se během snídaně u stolu nedívat se na Franka ani žádným způsobem nedávat najevo, že se mezi námi něco děje.To už se k nám připojil i věčný ospalec Mikey.

„Tak když už tu jste všichni, tak bych chtěla něco říct.“ pronesla Lyn a já se na ni jen překvapeně podíval.Usmívala se od ucha k uchu a podívala se na mě.Chvíli mlčela a všichni ostatní taky.

„Včera jsem byla u doktora a ten mi řekl, že...tady s Gerardem budeme mít miminko.“ vteřina ticha než to všem doteklo a pak velký jásot a ruce, které mě objímaly.Lyn se mi vrhla kolem krku a já ji objal.Byl jsem v šoku.

Ted‘ ne!Takhle ne!!

A všechno, co se včera stalo se zhroutilo v jediné minutě.

Nedokázal jsem se podívat na Franka.Neměl jsem na to sílu.Vůbec mi nedocházelo, že budu otec a že mám být št’astný.Jediné na co jsem dokázal myslet bylo, že už včerejšek nemůžu vrátit a nemůžu odvolat to, co cítím.

Všichni se začali zvedat od stolu a pořád nadšeně diskutovali o tom, jaký budu otec.

„Gratuluju Gee...budeš skvělý táta.“ řekl Frank a objal mě.Pak jsem se mu podíval do očí a viděl v nich jak se všechny jeho naděje zhroutily jako domeček z karet.Usmíval se, ale já věděl, že to je jen další z jeho masek.Trhalo mi to srdce z hrudi.

My dva už nemáme žádnou budoucnost a naše životy jiný směr nenaberou.Iluze včerejšího večera se rozplynuly jako mlha.

Tohle je realita.Tohle je skutečnost.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hmmm

(Jessie, 1. 3. 2009 2:33)

to je....tak krasne na dobru noc, az na ten koniec ktory ma mierne rozreval a dostal do takej mierne divnej nalady, ale to nevadi, aj tak to bolo velmi pekne:)

................

(Payinna, 15. 2. 2009 12:56)

Je to nádherný. Vážně. Po dlouhý době sem četla zase něco krásnýho

...

(Anett, 15. 2. 2009 10:45)

Páni, už dlouho jsem nečetla nic tak povedeného. Uu na konci jsem měla chuť brečet. Hrozně hezký. Kdybych si to četla znova tak asi vynechám konec... Moc krásný. Děkuji za tu chvilku snění

<3<3

(pájina, 14. 2. 2009 18:19)

to bylo dokonalý

<3

(Ellis, 14. 2. 2009 11:41)

aaaaaaaaaah! todle je prostě tak...strašně..smutný..a roztomilý a skvěle napsaný..a myslim že mě to rozbrečelo:D