Ráno jsem slyšela klepání.Příšerně mě bolela hlava, takže jsem se zahrabala pod polštář a chtěla spát dál.Začal mi zvonit mobil na nočním stolku.Poslepu jsem ho nahmatala a hodila někam pryč.Chvíli bylo ticho a pak se moje dveře rozrazily a někdo vtrhnul do mého pokoje.Odhrnul mi peřinu a polštář.Zasténala jsem na znak mé naprosté nevole a na prudké světlo, které mě oslnilo.

Chvíli mě nikdo neotravoval a jenom jsem slyšela jak se v koupelně vylévá zbytek flašky ze včerejšího večera.Pak se mě snažil dostat z postele.To, že jsem byla jenom v tílku a kalhotkách mi bylo v tu chvíli jedno.Nejradši bych umřela.Bylo mi příšerně zle.

Jared se mě snažil postavit na nohy a odvézt do koupelny.Jakmile se má poloha těla změnila, ucítila jsem můj žaludek, který zažíval vlnobití.Byla bych to vyhodila na místě, kdyby nebyl tak pohotový a neodnesl mě do koupelny rovnou.Tam jsem vyhodila obsah svých žaludečních št'av.Po tom, co jsem téměř opět usnula na prkýnku, pustil studenou sprchu a téměř mě pod ni hodil.Ve chvíli jsem se začala vzpamatovávat a vnímat svět kolem sebe i Jaredův ustaraný výraz.Byla jsem ráda, že se zdržoval veškěrých komentářů.

Ted' opět pro změnu jsem se začala cítit příšerně psychicky.Začala jsem prudce litovat, že mě musel vidět v takovém stavu.Sdělila jsem mu, že ted' už se dokážu postarat o sebe sama a opustil koupelnu.Dokončila jsem hygienu.Když jsem vyšla z koupelny, tak seděl v křesle a zíral před sebe.Začala jsem se ted' cítit ještě hůř kvůli němu.Zřejmě si můj stav kladl za vinu.Rychle jsem se opět v koupelně dooblékla a snažila se make-upem vylepšit můj odstrašující vzhled.

"Jdem?" špitla jsem, když jsem opět vyšla z koupelny.Jen přikývl a vykročil ke dveřím.Ještě než vyšel, tak jsem ho zastavila.

"Prosím...já se strašně omlouvám..." otočil se a dlouze se na mě podíval.V jeho očích byl smutek a vina.Jen zakroutil hlavou.

"Ne..to je dobrý....to se občas stane každému..." lehce se usmál, ale ten úsměv byl spíš smutek sám.Moje srdce ještě víc ztěžklo.

Celou cestu v autě nepromluvili ani slovo.Jen mi sdělil, že naše schůzka se přesunula na oběd.Cítila jsem se ještě víc provinile.

Jelikož jsme měli ted' volno, tak jsme zajeli do nějakého zapadlého bistra s šli na snídani.Můj žaludek neunesl nic jiného než tousty a kafe.Byla jsem ráda, že se neptal na důvod mého včerejšího alkohlového záchvatu.Možná mu to bylo jasné, možná to spíš nechtěl slyšet.

Celý dnešní den padl na zařizování turné.Chodila jsem za Jaredem jak mátoha a on se mě každou chvíli ptal jak mi je.Cítila jsem se neuvěřitelně trapně a skoro ani moje velké černé brýle to nemohly zakrýt.

Večer jsem dostala volno, ale jen pod podmínkou, že půjdu rovnou spát.Sám si to ověřil, že v pokoji neschovávám žádně další flašky.

Jak jsem řekla, tak jsem udělala.Jak jsem si lehla, tak jsem usnula.Byla jsem přesvědčená, že už se stejně víc nemůže pokazit.

Během dalšího dne jsem si nakoupila oblečení a věci potřebné na turné po Evropě.Neměla jsem možnost letět do NY pro svoje věci a taky by to bylo časově nezvladatelné.

Náš malý ranní incident zůstal oběma stranami zamlčen, ale obě ho akceptovaly.A někde ve skrytu duše jsem byla vděčná za to, že mi pomohl a ukázal tím, že o mě měl strach a záleží mu na mě.Ale bohudík mi nezbývalo moc času zabývat se takovými malichernostmi.

Opět jsem večer seděla na hotelu.Začínám si připadat, že nedělám nic jiného.Ale ted' budu zase trávit nekonečné hodiny v tourbuse a to mě trochu děsí.Nesnášela jsem to prostředí.Bylo stísňující a nepohodlné....a 24 hodin denně plné Jareda!!

Přemýšlela jsem jak dlouho jsem vlastně u něj už zaměstnaná.....no už víc jak měsíc.....zvláštní....podívám se zpět na sebe a vidím arogantní a rozdováděnou dívku, která píše pro pofidérní časopis a chodí na párty.Kam to děvče zmizelo?Dospělo?Podívala jsem se na sebe do zrcadla.Vzpomněla jsem si jak jsem se kdysi dívala v kanceláři na sebe před rozhovorem s 30STM.Tenkrát jsem viděla vypiplanou slečnu s velkým sebevědomím.Ted' tu sedí holka s úplně jiným výrazem ve tváři a její vlasy už dlouho neviděly kadeřníka.Kdysi jsem navštěvovala moji kamarádku kadeřnici každý týden.Ted' jsem si udělala ráno culík nebo drdol a dál se nestarala.Moje oblečení se sestávalo z prostějších triček a kalhot.Lodičky jsem nenosila už dávno.

Začaly mi nad tou změnou téct po tváři slzy.Ale ne ze smutku....jen tak....z malého stesku po mém malém bytě v NY a mých přátelích.

Někdo klepal na dveře.Utřela jsem si slzy a šla otevřít.

"Ahoj" usmál se ve dveřích Jared.Pustila jsem ho dál a opět se posadila na postel.Pokračovala jsem v balení.

"Tys plakala?Děje se něco?" zptal se ustaraně.Jak to poznal??

"No..já jen...tak nějak jsem se zamyslela...víš, chybí mi Andy a moji kamarádi a taky mi chybí chladný New York....a prostě nevím jestli tuhle práci zvládám a jak to budu zvládat v Evropě.....a chybí mi můj byt a kytka..určitě už chcípla a volno...a...a..a nekoupila jsem si šampooon..." začala jsem opět vzlykat.Jared si ke mně kleknul, chytil mě za obě ruce a upřel na mě svůj blankytný pohled.

"Meg..poslouchej mě.." začal tiše "...jsi ta nejlepší asistentka jakou jsem měl!Vážně!...a taky to všechno zvládáš skvělě...popravdě se divím, že jsi se mnou vydržela být víc jak měsíc!..hehe...ne víš a taky umíš skvěle vybírat košile...Taky je mi líto, že se ti stýská..a jestli chceš tak můžeš odejít, ale jen těžko budu hledat někoho jako jsi ty...." přestala jsem plakat a podívala jsem se na něj uslzenýma očíma.Povzbudivě se na mě usmál.

"Jo to je fakt...každej den nedržíš poloožralý holce hlavu nad hajzlem.." oba jsme se začali smát.Dlaní setřel moje slzy a nachvíli se na mě zadíval.Ne, tohle by nedopadlo dobře...

"Musím dokončit to balení..." řekla jsem tiše a oba jsme se trochu začervenali.Pokračovala jsem ve svojí vylučovací metodě triček.Jared stál nade mnou a nervózně se drbal na zátylku.

"Tak hele zítra tě vyzvednu v 10 a odjíždíme na letiště, ok?Nezapoměň si nic a zbytek věcí zavezeme ke mně...tak se teda pořádně vyspi a uvidíme se zítra.." a už si to šinul ke dveřím.

"A proč jsi vlastně přišel??" došlo mi najednou.Jared se zastavil a otočil a se na patě.

"Nooo....jenom ti říct v kolik zítra přijedu...asi jsem nic víc nechtěl.." nechápavě jsem se na něj usmívala.

"Dobře tak dobrou teda.." řekla jsem

"Dobrooou..." a urychleně vypadl ze dveří

Ehm....WTF?!...:D