Ráno jsem se probudila tím, že slunce svítilo do pokoje.Najednou mi došlo, že pracuju!!Rychle jsem čapla po budíku!Bylo pět minut před tím, než jsem měla vstávat...to je zvláštní....

Vysprchovala jsem se a oblékla opět do prostějšího oblečení.Stihla jsem dokonce i make up.Schůzka ohledně nového filmu byla hned ráno.Nesměla jsem zmeškat.Nebyli jsme domluvení na nějakém odvozu, takže jsem popadla první taxi a jela na místo.Největší strach jsem měla ze setkání s Jaredem po včerejšku.

Jenže on se choval jako předtím.Stejně odměřený a vlažný postoj jako ke všem.Trochu mě to překvpovalo.Měla jsem velké potíže s tím v jeho přítomnosti soustředit myšlenky, tak abych byla schopná práce.

Byla jsem zamilovaná do každého jeho pohybu a pohledu.To jak si dává vlasy za ucho.Jak se usmívá.Jak špulí rty.I jeho houpavá chůze.Všechno mě dokázalo přivést k šílenství...ale nejvíc to, že jsem mu to nemohla říct.Nehodí se přece aby asistentka byla zamilovaná do svého zaměstnavatele.To přece není profesionální!....Jenže se taky nehodí aby zaměstnavatel bral svou asistentku na večeří a pak ji před domem políbil!!!Sakra......uklidňování nepomáhalo a snaha vyhýbat se jeho pohlednům a vůbec pohledu na něj, byla marná.Stačila už jeho přítomnost, abych měla zrychlený tep.

Během schůzky jsem mlčela jako zařezaná a vzpomínala na včerejšek.Ani jsem neposlouchala co se tam probíralo.Jen občas jsem si zapisovala, co bylo důležité ohledně administrativy.

Nutně jsem potřebovala kafe.Po včerejším promočeném večeru mi nebylo nejlíp.Ostýchavě jsem navrhla malou přestávku na kafe.Jared ochotně souhlasil a tak jsme vyrazili do nejbližšího Starbucks.

"Co je ti?Vypadáš nějak přepadle..." zajímal se když jsme se nachvíli posadili.

"Nic jen se asi necítím po tom včerejším dešti nejlíp." ujistila ho a lehce se usmála.

"Víš o tom jsem právě chtěl ňák tak mluvit...." začal ostýchavě a ve mě z nějakého důvodu zvláštně hrklo.Srdce mi začalo silně bušit.

"Já..no víš...asi by se nehodilo kdybychom spolu něco měli...včera to bylo moc hezký a já jsem se s tebou cítil vážně moc hezky....až mě to lehce překvapilo.." pousmál se, ale já věděla, že tohle bude bolet. "...ale prostě chápeš, že tady jde především mezi námi o pracovní vztah a včera jsem cítil, že se mezi námi začíná tvořit i osobní vztah....rád bych kdybychom zůstali spíše přáteli...dobrými přáteli." a vzhlédl od svých rukou, na které se doted' díval.Rychle jsem nahodila úsměv aby neviděl moje skutečné pocity.

"Ale jistě..samozřejmě...máš pravdu..." rychle jsem ale uhla pohledem.Zvedli jsme se a šli ven.Uvnitř se moje srdce rozpadalo na kusy a měla jsem pocit, že veškeré moje vnittřnosti se začínají požírat navzájem.Jak jsem mohla být tak naivní?!?Meg přece sis nemyslela, že bys tady mohla prožít románek se svým šéfem??.....kkíž by se mi aspoň po zbytek dneška podařilo vyhnout jeho pohledu!!

Měla jsem štěstí...byla jsem vyslána na nákupy.Nebudu přikládat přílišný vývznam tomuhle odloučení.Ale vždyt' přece říkal, že to včera cítil taky??Jsem zmatená.

Čeká nás trochu delší turné po Evropě.Mám z toho strach....ani nechci tušit co se může stát....a jestli se začneme zase hádat, tak to asi nepřežiju!...i když by bylo možná lepší ho nenávidět, neži ho beznadějně milovat......jdu si koupit Marlbora a na večer nějakou Tequillu....moje city asi nespraví nic jiného...aspoň pro dnešek...

Seděla jsem asi v 11 večer na pokoji a měla už vykouřenou půlku krabky a téměř půlku Tequilly v sobě...zvedla jsem telefon a volala Andymu.

"Ahooooj zlatíčko!!Jakpak se máš??" zašvitořil můj jediný kamarád do telefonu.

"Ahoj...*smrk*...no...není to nejlepší..*smrk*.." seděla jsem na zemi před televizí a hlavou ležela na posteli....

"Ježiši co se dějeeee????!!Snad ti někdo neublížil???Povídej broučku!Jsem tu jenom pro tebe!"

"On...beheeee...ja jsem do něj zamilovanááá...." už jsem nedůstojně brečela do telefonu.

"Ajééje...no a on je taky?"

"Já neeevííím...:'( ...dneska mi řekl, že chce abychom byli jenom dobří kamarádi....ale....je to kretéééén!!....béhéééhééé"

"No tak lásko uklidni se...třeba se to nák spraví!"

"*smrk*...promiň asi máš pravdu...a asi bych se něměla ožírat a volat ti...no vlastně štěstí, že jsem nezavolala jemu...hele odjíždíme za pár dní do Evropy...tak se asi moc neuslyšíme,takže na mě mysli a kdyžtak si napíšem jo??Miluju tě!!"

"To víš že si napíšem kočičko!!Bud' hlavně silná a kdyžtak ho nakopej do koulí!!" oba jsme se zasmáli a po dalším loučení to položili.

Stále jsem ležela hlavou na posteli a zírala do prázdna.Bože...jak tohle dopadne?!Přihla jsem si už rovnou z flašky.Ani nechci pomyslet na tu kocovinu ráno.Zvonil telefon.Chvíli mi to ani nedošlo jak jsem byla pohroužená do myšlenek a v televizi běžel celkem nahlas nějaký starý romantický film (trapas :D ).Pak jsem se "probudila" a vzala telefon.Byl to Jared.Trochu mě to vyděsilo.

"Ano?"

"Ehm...doufám, že jsem tě nevzbudil?"

"Ne..*popotáhnutí*"

"Ty pláčeš???"

"Ne...chtěl jsi něco?"

"Jo...já jen abys nezapomněla, že zítra ráno tě vyzvednu v 9..*odkašlání*"

"Já vím Jarede....vždyt' je to moje práce abych to věděla...tak proč mi voláš??Určitě ne jen pro to abys mi to připomněl v půl 12 večer..." rostla ve mně marná naděje.

"*další odkašlání*....no...jáá jen...dobrou noc a hezky se vyspi.." a položil to.

Chvíli jsem apaticky zírala na obrazovku televize kde se právě pár políbil.Pak jsem propukla v další pláč.Po půl hodině a ještě čtvrtce flašky, jsem se vyškřábala na postel a tam okamžitě usnula.Srdce měl strašně bolelo a byl ve mně obrovský zmatek....jak se jenom z tohohle dostat???:'(