Turné proběhlo celkem v klidu...když pomineme ty každodenní výměny názorů a Jaredovy výhružky mým vyhazovem.Jenže mě byla jedna věc jasná..Nevyhodí mě...potřebuje mě..neobejde se už beze mně....a já bez něj bohužel taky ne.....
Proč?....ja nevím...teda vím...vím, že jsem zmatená...z tohohle člověka nelze nebýt zmatený.Ještě stále je mi jasné, že ho ani z poloviny neznám...ale bez něj by už můj život byl nudný....bez náplně...
Po tour následoval jeden den volna.Těšila jsem se jak si odpočinu.NIC nebudu dělat a konečně se pořádně najím a naložim se na pár hodin do vany.
Ležím v horké vodě se zavřenýma očima.Mám puštěné z pokoje Emery a snažím se myslet na nezávažné věci.Moje myšlenky se ale opět stočí k němu.Je mi záhadou.Většinou mám pocit, že neříká co si doopravdy myslí.Ale taky jsem nikdy nezaregistrovala, že by po mně nějak vyjížděl.No když pominu tenkrát než mě zaměstnal.....opět jsem se vrátila k tomu večeru.Stále jsem si jeho jednání nedokázala vysvětlit.Tak jako tak vše je asi už minulostí...
Z mých myšlenek mě vyrušilo zvonění telefonu z pokoje.Vyzvánění oznamovalo Jareda.Vždyt' mám volno!!Opatrně jsem se vyhrabala z vany a cestou do pokoje nahodila župan.Telefon urputně zvonil.
"Ano?"
"Hm..ahoj" uchechtl se "co děláš?"
Ten náhlý zájem a bezstarostná otázka mě překvapily.Začínala jsem být podezíravá.
"No ted' jsem relaxovala ve vaně....co potřebuješ?!"
"No vlastně...nic..ale přece...já se strašně nudíííím!!" řekl útrpným tónem, až jsem se nad tím musela zasmát.
"Dobře a co já s tím?Máš doma psy a Holywood plný krásných blond hereček!Vyraž někam...neříkej, že nemáš jejich čísla!"
"No já jsem si říkal...jestli nechceš někam vyrazit se mnou ty..víš..no je to takový zvláštní, ale nějak se cítím nesvůj, když tě nemám od rána do večera za zadkem.." začali jsme se oba smát.
"A já si řikala, že budu mít od tebe konečně klid! :D...OK..jestli po mně nebudeš chtít müsli jogurt jako minule, tak jdu..A kam?"
"Co tak zajít někam na jídlo a pak na skleničku?" řekl rozjařeným hlasem.
"A smí se to, když jsem u tebe zaměstnaná?"
"Já tě zaměstnávám, tak můžu všechno a navíc máš dneska volno." ujistil mě.
"Dobře, tak za dvě hodiny bych měla být ready...vyzvedněš mě?"
"Za dvě hodiny jsem tam..ahoj zatím a...díky" podle hlasu jsem poznala, že se usmál do telefonu a pak to položil.
Vypustila jsem vanu a začala hledat vhodné šaty.Najednou jsem se zastavila...JÁ jdu na RANDE!!!Kriste co ted'?!...ale co blázníš Meg!!To není rande!Kdyby to bylo rande, tak bys u něj nepracovala...nebo jo??...sakra....
Oblíkla jsem si černé tričko s velkým stříbrným motýlem a džínovou minisukni.K tomu černé nízké podpadky a černou prostou kabelku.Vlasy jsem nechala volně splývat a načechrala jsem vršek.Nosila jsem je skoro pořád v culíku, tak jsem jim chtěla dát trochu volnost.Make up jsem vyřešila černou tužkou.Po pár týdnech jsem byla spokojená s tím jak vypadám.Ted' už jen doufat, že si Jared nevezme na sebe třeba beranici jak mívá ve zvyku...ale to by mi snad neudělal, ne?!
Ani jsem se nenadála a už zatroubilo auto před hotelem.Vyběhla jsem ven a tam mě přivítal Jared v bílé košili, černé vestě a černých kalhotech.Byla jsem potěšena jeho vkusným oblečením.
O 4 hodiny později
Zabouchla jsem za sebou dveře hotelového pokoje a opřela se o ně zády.Měla jsem zavřené oči a stále ještě kolem sebe cítila jeho vůni.Tenhle večer se snad ani slovy nedal popsat.Kapala mi voda z vlasů, protože venku se strhl strašný liják.Byla jsem celá mokrá, ale mě to bylo jedno.Takhle jsem se ještě nikdy necítila....tak volná a št'astná.
Šli jsme do malé restaurace u pobřeží.Nebylo tam moc lidí a bylo tam nádherně.Pak jsme se procházeli po pláži a vyprávěli jeden druhému svoje dětství.Tolik jsem se nenasmála už posledních pár měsíců.To co si prováděli s Shannonem bylo neuvěřitelné.Jestě ted' se musím pousmát příhodě se stromem.Procházením jsme se dostali k partě chlapíků hrajících na kytary.Jared mě požádal o tanec.Srdce mi bilo jako o život, když mě držel kolem pasu a vedl.
Uvědomili jsme si, že je docela pozdě,ale auto bylo úpně na druhém konci pláže.Rozhodli jsme se dojít pěšky a autobusem, protože to bylo relativně blíž.Na zastávce se spustil ten strašný liják a ona jsme jenom stáli v tom dešti a smáli se jako malé děti.V autobuse na nás ty staré hispánské babičky zle koukaly a my na sebe jenom házeli pot'ouchlé pohledy.Když jsme dojeli pár ulic před mým hotelem, tak byl liják stále neúprosný.Běželi jsme v dešti a stejně nám to oběma bylo jedno.Než jsem vešla do pokoje, tak se se mnou rozloučil polibkem.Jemným a lehkým dotykem rtů.Nic víc....ale i to stále ještě cítím na svých ústech.
Celý večer ani jedna hádka, ani jedna jízlivá poznámka..nic!Byla jsem okouzlena jeho šarmem.
Byl-li ale tento večer něčím zvláštní, tak ne ničím jiným než tím, že jsem se zamilovala.Byl jako malý kluk a dokázal se smát upřímně a od srdce.A mě ještě nikdy nebylo tak příjemně v něčí společnosti.Kam zmizel tenhle rozdováděný kluk v každodenním životě, tak jak jsem ho znala??Proč byl stále tak vážný a nedůtklivý?Tohle jsem si nedokázala vysvětlit.
Skopla jsem podpadky a svlékla mokré oblečení.Praštila jsem sebou na postel a pořád se tak přihlouple usmívala.Ale jak se k sobě budem chovat zítra?..až budu opět jeho asistentkou?Pro něj se třeba ale nic nestalo...třeba to pro něj nic neznamená...nesmím si nic namlouvat!Mohlo by to pak bolet ještě víc....
Jared celou cestu domů od hotelu Megan šel v teplém dešti a broukal si písničku z pláže.Na rtech mu pohrával úsměv....úsměv zamilovaných....
